Třída Ceres

Třída Ceres byla třída lehkých křižníků Royal Navy. Byla to šestá ze sedmi tříd lehkých křižníků souhrnně označovaných jako třída C. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1917. Byly to poslední britské lehké křižníky, zařazené do služby během první světové války.[2] Všechny křižníky se účastnily bojů první a druhé světové války. Během služby byly tři přestavěny na protiletadlové křižníky. Ve druhé světové válce byly tři jednotky ztraceny. Zbylé dvě byly po válce sešrotovány.

Třída Ceres
HMS Ceres
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy
Typlehký křižník
Lodě5
Osud3 ztraceny
2 vyřazeny
Předchůdcetřída Caledon
Nástupcetřída Carlisle
Technické údaje
Výtlak4190 t (standardní)
5020 t (plný)[1]
Délka137 m
Šířka13,3 m
Ponor4,3 m
Pohon6 kotlů, 2 turbínová soustrojí
Rychlost29 uzlů
Dosah2000 nám. mil
Posádka344
Výzbroj5× 152mm kanón (5×1)
2× 76mm kanón (2×1)
8× 533mm torpédomet (4×2)
Pancíř25mm paluba
40–76mm boky
76m velitelská věž

Stavba

Stavba pětice křižníků byla objednána v březnu a dubnu 1916. Hlavní změnou bylo soustředění dvou 152mm kanónů na přídi, přičemž druhý byl ve vyvýšené pozici. To si vynutilo překonstruování hlavní nástavby. Při stejné výzbroji se zvýšila palebná síla křižníků. Do služby byly zařazeny v letech 19171918.[1]

Jednotky třídy Ceres:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštění na voduPřijetí do službyStatus
Cardiff (ex Caprice)Fairfield22. července 191612. dubna 1917červen 1917Prodán do šrotu 1946.
CeresJohn Brown11. července 191624. března 1917červen 1917Prodán do šrotu 1946.
Coventry (ex Corsair)Swan Hunter4. srpna 19186. července 1917únor 1918Dne 14. září 1942 poblíž obleženého Tobruku potopen italskými letadly.
CuracoaPembroke Dockyardčervenec 19165. května 1917únor 1918Dne 2. října 1942 se severně od Irska potopil po srážce s pasažérskou lodí Queen Mary.
CurlewVickers21. srpna 19165. července 1917prosinec 1917Dne 26. května 1940 potopen v Norsku německými bombardéry.

Konstrukce

HMS Coventry
HMS Curacoa jako protiletadlový křižník

Lehké křižníky

Prvotní výzbroj i pancéřování křižníků se shodovaly s předcházející třídou Caledon. Lodě nesly pět 152mm kanónů, dva 76mm kanóny a čtyři dvojité 533mm torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo šest kotlů Yarrow a dvě turbínová soustrojí Parsons o výkonu 40 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů.[1]

Protiletadlové křižníky

V letech 1935–1936 byly křižníky Coventry a Curlew upraveny na protiletadlové křižníky, přičemž v roce 1940 byla dokončena podobná úprava křižníku Curacao. Přestavbě křižníků Cardiff a Ceres zabránilo vypuknutí války. Veškerá dosavadní výzbroj byla sejmuta a jejich hlavní zbraní se staly nové dvouúčelové 102mm kanóny. Coventry a Curlew jich měly deset, přičemž je doplňovalo šestnáct 40mm kanónů a osm 12,7mm kulometů. Curacoa byl dokončen v mírně odlišné podobě. Jeho výzbroj v době potopení tak tvořilo osm 102mm kanónů, šest 40mm kanónů, pět 20mm kanónů a osm 12,7mm kulometů.

Osudy

HMS Cardiff v roce 1942

Všechny křižníky se účastnily první i druhé světové války. Tři z nich byly během války ztraceny. Curlew potopila 26. května 1940 německá letadla během jeho nasazení v Norsku. Curacoa se 2. října 1942 severně od Irska srazil s pasažérskou lodí Queen Mary a následně se potopil. Coventry potopily 14. září 1942 poblíž obleženého Tobruku italské letouny. Ceres a Cardiff válku přečkaly a byly v roce 1946 vyřazeny.[4]

Odkazy

Reference

  1. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 61. (anglicky)
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 56. (česky)
  3. Hynek, Klučina, Škňouřil, 1988, s. 58–59.
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 195. (česky)

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. (česky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.