Třída Borodino

Navarin v roce 1916

Objednány byly čtyři jednotky této třídy. Stavba všech byla zahájena roku 1912. Hotové trupy byly na vodu spuštěny v letech 1915–1916. Poté se ale práce na nich zastavily, protože byla stavba příliš vyčerpávající pro válkou vyčerpanou ekonomiku. Stavba měla být obnovena po válce. Trupy bitevních křižníků Borodino, Kinburn a Navarin byly sešrotovány roku 1923. V případě Izmailu práce v omezené míře pokračovaly až do roku 1918.[2]

Po skončení ruské občanské války se nějakou dobu uvažovalo o dokončení Izmailu. Na něm práce pokročily ze všech lodí nejdále. V polovině 20. let byl dokonce zvažován projekt přestavby Izmailu na letadlovou loď (konkurenční projekt navrhoval přestavět bitevní loď Frunze). V takovém případě by plavidlo mělo silně pancéřované boky a letovou palubu a neslo by okolo 75 letadel. Ambiciózní přestavba ale nebyla v silách válkou rozvráceného sovětského hospodářství.[3] Nakonec byl roku 1931 sešrotován i Izmail.[4]

Jednotky třídy Borodino:[2]

Borodino v roce 1915

Hlavní výzbroj mělo tvořit dvanáct 356mm kanónů ve čtyřech třídělových věžích stojících v ose lodi. Sekundární výzbroj tvořilo dvacet čtyři 130mm kanónů umístěných v kasematech. Lehkou výzbroj představovalo osm 75mm kanónů a čtyři 63mm kanóny. Lodě rovněž měly nést šest 533mm torpédometů.[2] Plánovaná nejvyšší rychlost byla 29 uzlů.[1]