Třída Bandiera

Třída Bandiera byla třída středních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1930–1948. Účastnily se bojů druhé světové války. Jedna byla ve válce ztracena.[1]

Třída Bandiera
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Typponorka
Lodě4
Osud1 potopena
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Pisani
NástupceEttore Fieramosca
Technické údaje
Výtlak925 t (na hladině)
1080 t (pod hladinou)[1]
Délka69,8 m
Šířka7,3 m
Ponor5,26 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost15 uzlů (na hladině)
8 uzlů (pod hladinou)
Dosah4750 nám. mil při 8,5 uzlech (na hladině)
60 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka53
Výzbroj1× 102mm kanón
2× 13,2mm kulomet (2×1)
8× 533mm torpédomet (8×1, 12 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 90 m

Stavba

Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Po dvou postavily italské loděnice Cantiere Navale Triestino (CNT) v Monfalcone a OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty roku 1930.[1]

Jednotky třídy Bandiera:[2]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámky
Fratelli BandieraCNT19287. srpna 1929září 1930Vyřazena 1948.
Luciano ManaraCNT19285. října 1929červen 1930Vyřazena 1948.
Ciro MenottiOTO192829. prosince 1929srpen 1930Vyřazena 1948.
Santorre SantarosaOTO192822. října 1929červenec 1930Dne 20. ledna 1943 poblíž Tobruku potopena vlastní posádkou.

Konstrukce

Nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory Savigliano o výkonu 1300 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Dosah byl 4750 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině a 60 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[2]

Modifikace

Kvůli nedostatečné stabilitě byly na boky dodatečně přidány výdutě, což vedlo k poklesu rychlosti. Rovněž záď byla upravena, aby měla vyšší volný bok. Roku 1942 byla původní věž nahrazena menší a původní 102mm kanón nahradil modernější 100mm kanón.[1]

Služba

Třída se účastnila bojů druhé světové války. Od roku 1941 sloužila zejména pro zásobování severní Afriky. Roku 1942 byly ponorky Bandiera, Manara a Menotti převedeny k výcviku. Pouze Santarosa pokračovala v zásobovacích plavbách, až 19. ledna 1943 ztroskotala poblíž Tobruku. Druhý den ji poškodil britský torpédový člun a poté potopila vlastní posádky. Ostatní ponorky byly po válce vyřazeny.[1]

Odkazy

Reference

  1. GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 307. (anglicky)
  2. FRATELLI BANDIERA medium submarines (1930) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.