Třída Arihant

Indie zahájila svůj program vývoje ponorek s jaderným pohonem (ATV – Advanced Technology Vessel) už roku 1974.[4] Práce na samotné třídě Arihant byly zahájeny roku 1998. Na vývoji se podílí především indické námořnictvo ve spolupráci s organizacemi Bhabha Atomic Research Centre (BARC) a Defence Research and Development Organisation (DRDO).[1] Realizace projektu probíhá s ruskou pomocí.[1] Ponorky jsou stavěny loděnicí ve Visakhapatnamu. Po jejich zařazení do služby bude Indie disponovat všemi komponenty jaderné triády.[5] Zařazení první jednotky do služby bylo plánováno na rok 2011.[1] Později ale byly zkoušky prodlouženy o další dva roky.[6] Nakonec byla prototypová ponorka Arihant do služby přijata roku 2016.

Roku 2017 byla na vodu spuštěna sesterská ponorka Aridhaman a roku 2021 ještě nepojmenovaná třetí jednotka s trupovým číslem S4. Analýza satelitních snímků naznačuje, že třetí jednotka má o přibližně dvacet metrů prodloužený trup, díky čemuž pojme dvojnásobný počet sil pro balistické rakety.[7]

Jednotky třídy Arihant:

Arihant (S2)

Vypuštění balistické rakety Sagarika

Oproti jiným raketonosným ponorkám je třída Arihant menší a nese pouze čtyři sila pro vypouštění balistických raket (jiné třídy jich nejčastěji mají 16). Ponorka má dvoutrupou konstrukci. Ze šesti 533mm torpédometů mohou být vypouštěna torpéda, protilodní a protizemní střely.[9] Ze čtyř raketových sil ponorka může vypustit celkem 12 balistických raket Sagarika (K-15) s dosahem 750 km či čtyři balistické rakety K-4 s dosahem 3500 km.[5] Pohonný systém tvoří tlakovodní reaktor o výkonu 85 MW vyvinutý s ruskou pomocí a jedna turbína.[1] Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů na hladině a 25 uzlů pod hladinou.[1]

Na prototypové ponorce Arihant došlo nedlouho po jejím zařazení do služby k vážné nehodě, kvůli které byla 10 měsíců opravována. Posádka totiž zapomněla zavřít jeden z poklopů, kterým následně pronikla voda do sekce s jaderným pohonem. Kdy bude ponorka opět bojeschopná nebylo zveřejněno.[10]