Třída Émeraude (1937)
Třída Émeraude byla třída minonosných ponorek francouzského námořnictva. Z celkem čtyř objednaných jednotek této třídy byla rozestavěna jedna a kvůli vypuknutí druhé světové války nebyla dokončena žádná.
| Třída Émeraude | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 (rozestavěno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Roland Morillot |
| Nástupce | třída Phénix |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 862 t (na hladině) 1119 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 72 m (mezi svislicemi) 72,7 m (max.) |
| Šířka | 7,36 m |
| Ponor | 4,1 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 2000 bhp + 1270 shp |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 5600 nám. mil při 12 uzlech (na hladině) 90 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 43 |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 2× 13,2mm kulomet (1×2) 4× 550mm torpédomet (4 torpéda) 40 námořních min |
Pozadí vzniku
Celkem byly objednány čtyři jednotky této třídy, která byla zvětšeným a vylepšeným derivátem třídy Saphir. První byla objednána v rámci programu pro rok 1937 a zbývající tři v programu pro rok 1938.[1] Do jejich stavby se zapojily dvě loděnice. Prototyp rozestavěla loděnice Arsenal de Toulon v Toulonu, ale v době pádu Francie byl zničen. Ostatní tři měla postavit loděnice Schneider v Chalon-sur-Saône. Jejich stavba byla zrušena ještě před založenímn kýlu.
Jednotky třídy Émeraude:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Émeraude (Q197) | Arsenal de Toulon | 1938 | – | – | Dne 23. června 1940 zničena v loděnici. |
| L`Agate (Q208) | Schneider | – | – | – | Stavba zrušena. |
| Le Corail (Q209) | Schneider | – | – | – | Stavba zrušena. |
| L`Escarbouche (Q210) | Schneider | – | – | – | Stavba zrušena. |
Konstrukce
Čtyři 550mm torpédomety byly příďové uvnitř tlakového trupu. Zásoba torpéd byla pouze čtyři kusy. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 100mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Dále ponorka nesla čtyřicet námořních min. Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider o výkonu 2000 bhp a dva elektromotory o výkonu 1270 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 15 uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Plánovaný dosah byl 5600 námořních mil při rychlosti dvanáct uzlů na hladině a devadesát námořních mil při rychlosti čtyři uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru byla 100 metrů.
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 276. (anglicky)