Těnovice

Těnovice (dříve Těněvice, německy Teniowitz[2]) jsou vesnice, část města Spálené Poříčí v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Spáleného Poříčí. V roce 2011 zde trvale žilo 107 obyvatel.[3]

Těnovice
Lokalita
Charaktervesnice
ObecSpálené Poříčí
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°37′31″ s. š., 13°37′58″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel107 (2011)[1]
Katastrální územíTěnovice (4,69 km²)
PSČ335 61
Počet domů52 (2011)[1]
Těnovice
Další údaje
Kód části obce165921
Kód k. ú.765929
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Těnovice je také název katastrálního území o rozloze 4,69 km².[4] Počet domů v roce 1930: 43. Počet obyvatel v roce 1930: 227.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352.[5]

Vesnice o sedmi lánech je poprvé zmíněna v roce 1360, kdy byla vlastněna bratry Ondřejem a knězem Zdeňkem. Ještě v předhusitské době byly Těnovice spojeny s Číčovem. Těnovické sídlo se stalo druhořadým a následně zaniklo. V 15. stoletím byly Těnovice poprvé krátce sloučeny se (Spáleným) Poříčím. Po smrti bratrů Jana a Ješka Pořičských z Dlouhé Vsi před rokem 1458 se o statek vedly spory a kolem roku 1510 ho získal Jan Číčovec z Číčova, který ho připojil zpět k Číčovu. Pak se zde vystřídalo několik majitelů, roku 1583 Těnovice koupil Václav Karel ze Svárova. Svárovští zde zřejmě na místě původní tvrze postavili zámeček, zřídili dvůr a také založili špitál pro šest místních chudých. Po třicetileté válce v Těnovicích k roku 1655 hospodařili tři sedláci a deset zahradníků. Po Svárovských získali Těnovice roku 1669 Hloškové ze Žampachu, od roku 1675 je drželi Engelové z Engelflussu. Roku 1721 je koupila hraběnka Anna Polyxena z Clary a Aldringen, rozené des Fours de Monte a Adinville, za 91 tisíc zlatých a připojila je definitivně ke Spálenému Poříčí. Zámek nebyl obýván a beze stopy zmizel. V polovině 18. století se zde připomíná dvanáct hospodářů a poměrně hodně řemeslníků: dva tkalci, krejčí, punčochář, panský sládek, bečvář, kovář, becí pastýř, podruh, mlynář, který měl v nájmu panský mlýn dále učitel, krčmář, a současně švec. V roce 1850 zde byl zřízen obecní úřad, do roku 1920 bylo osadou Těnovic Záluží. Místní národní výbor tu byl ustaven po druhé světové válce, od roku 1960 spravoval i Lučiště, od roku 1964 také Hořehledy. V roce 1986 byl začleněn pod celek místní národní výbor Spálené Poříčí. Tento stav zůstal nezměněn i po roce 1990.

Pamětihodnosti
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Těnovice)
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie je doložen v registrech papežských desátků již k roku 1352. Původně gotický kostel postavený na počátku 14. století. Koncem 17. století byl částečně zbarokizován.
  • Barokní fara čp. 4
  • Škola, která byla poprvé zmíněna v roce 1665
  • Těnovická skála
  • Buddhistická stúpa osvícení na Těnovické skále

Osobnosti

Těnovickým rodákem je Václav Valenta-Alfa (1887–1954), blovický řídící učitel a legionářský spisovatel. Ve vsi se narodil také Antonín Palát (1899–1918), básník padlý na italské frontě.

Odkazy

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Amtliches deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren: herausgegeben vom Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Prag: Selbsverlag des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren, 1940. s. 244. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:4d9cc2f0-2433-11e6-8145-5ef3fc9bb22f
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 246.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-27.
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 310.

Literatura
  • HRACHOVÁ, Mařík: Blovicko a Spálenopořičsko na starých pohlednicích a fotografiích, Vydavatelství Baron, 2013, s. 283–286

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.