Tódaidži

Tódaidži (japonsky 東大寺; Velký východní chrám)[pozn. 1] je buddhistický chrám ve městě Nara v prefektuře Nara v Japonsku. Chrám, s největší dřevěnou budovou na světě[1] (Daibucuden, 大仏殿), poskytuje přístřeší gigantické soše Buddhy Vairóčana (大日如来; Dainiči Njorai), v Japonsku známém jednoduše jako Daibucu (大仏, „velký Buddha“). Chrám rovněž slouží jako japonské ústředí buddhistické školy Kegon. Tódaidži je počítán mezi sedm velkých narských chrámů (南都七大寺, Nanto šičidaidži).[pozn. 2]

Tódaidži
Tódai-dži, místo uložení sochy Velkého Buddhy
Základní informace
Výstavba8. století
Poloha
AdresaNara, Japonsko Japonsko
Souřadnice34°41′21″ s. š., 135°50′23″ v. d.
Další informace
WebOficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tódaidži
Památky na starobylou Naru
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státJaponsko Japonsko
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iii, iv, vi
Odkaz870 (anglicky)
OblastAsie
Zařazení do seznamu
Zařazení1998 (22. zasedání)

Historie

Během období Tenpjó (729749 n. l.) lidé v Japonsku trpěli souběhem přírodních katastrof a epidemií. V roce 743 císař Šómu vydal nařízení o stavbě velké sochy Buddhy, která měla Japonsku pomoci. Při stavbě bylo mobilizováno velké množství dělníků a pro její dokončení bylo třeba 1 665 000 člověko-dní, (pozn. teoreticky by jeden člověk chrám stavěl déle než 4 500 let). Samotný Velký Buddha byl „stvořen“ umělcem z korejského království Pekče. Podle legendy se na stavbě podílelo skoro 2 600 000 lidí, tedy asi polovina obyvatelstva tehdejšího Japonska. Toto číslo je ale značně nadsazené. Buddha byl dokončen roku 751, spotřeboval většinu japonské produkce bronzu za několik let a zanechal zemi na pokraji bankrotu. Socha byla několikrát znovuodlita (z různých důvodů včetně poškození zemětřesením) a chrám byl dvakrát přebudován kvůli dvěma požárům.

Současná budova byla dokončena v roce 1709 a ačkoli je obrovská, je o 30 % menší než její předchůdce. V původním komplexu také stály dvě 100m pagody, zřejmě nejvyšší stavby na světě ve své době (mimo pyramid). Obě byly zničeny při zemětřesení.

Tódaidži byl provinčním chrámem provincie Jamato a stál i v čele všech provinčních chrámů.

V roce 1998 byl chrám Tódaidži, spolu s několika dalšími památkami v Naře, zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru.

Klenotnice Šósóin

Pokladnice Šósóin v Tódaidži

Zajímavou stavbou v chrámovém areálu je Šósóin (正倉院). Jde o mohutnou srubovou stavbu z cypřišového dřeva bez oken postavenou na kůlech s podlahou 2,7 m nad zemí. Sloužila jako skladiště cenných předmětů, které Tódaidži darovala císařovna Kómjó po smrti svého manžela, císaře Šómu, v roce 756. Šlo o asi 600 pečlivě sepsaných položek, jejichž předávání probíhalo postupně po dva roky. Další (větší) skupina předmětů přibyla v 10. století, kdy sem byly přemístěny sbírky ze skladiště Futacugura rovněž patřící k chrámu Tódaidži. Všechny předměty byly chráněny před vlhkostí uložením v krabicích a schránkách na nožičkách a i tím, že samotná stavba stojí na kůlech. Obsah klenotnice se dodnes dochoval ve skvělém stavu i díky pravidelné péči s jakou byl opatrován úřadem císařské pečeti. Po druhé světové válce byla nedaleko vybudována železobetonová budova s moderními zabezpečovacími a protipožárními systémy a vzácné předměty z dřevěného Šósóinu do ní byly přestěhovány.[2]

Míry Buddhovy sochy

Daibucu v Tódaidži. Lidské postavy vpravo dole naznačují měřítko

Podle 大仏さまの大きさ[3]

  • Výška sedící sochy: 14,98 m
  • Výška lotosového podstavce: 3,04–3,05 m
  • Hlava: 5,33 m
  • Šířka očí: 1,02 m
  • Šířka úst: 1,33 m
  • Nos: 0,5 m
  • Výška uší: 2,54 m
  • Délka prostředníčku: 1,08 m
  • Velikost dlaně: 1,48 m
  • Délka levého chodidla: 3,74 m
  • Váha: 500 tun

Fotogalerie

Odkazy

Poznámky

  1. Chrám získal toto jméno, protože ležel na východním okraji Heidžó-kjó.
  2. Společně s Jakušidži, Kófukudži, Saidaidži, Gangódži, Daiandži a Hórjúdži.

Reference

  1. FLANDERKA, Pavel; KOPEČNÁ, Regina; KRAEMEROVÁ, Alice. Japonsko: Průvodce do zahraničí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Olympia, 1998. (Globus). ISBN 80-7033-490-8. S. 135.
  2. WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Japonsko. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. (Dějiny odívání; sv. 4). ISBN 80-7106-297-9. Kapitola Svědectví klenotnice Šósóin.
  3. 大仏さまの大きさ (Rozměry Daibucu) [online]. (宗)東大寺 [cit. 2008-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-19. (japonsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.