Svinoústí (maják)

Maják ve Svinoústí (polsky Latarnia Morska Świnoujście, anglicky Kikut Lighthouse, německy Leuchtturm Swinemünde) stojí v Polsku na pobřeží Baltského moře v Pomořanském zálivu ve čtvrti Warszów města Svinoústí v Západopomořanském vojvodství.

Maják Svinoústí
Maják ve Svinoústí v noci
LokaceSvinoústí, Baltské moře, Polsko
Souřadnice53°54′57,6″ s. š., 14°17′3,3″ v. d.
KonstrukceCihla
Datum prvního svícení1. prosince1857
První stavba1854
Označení/KonfiguraceARLHS: POL 019
Admiralty: C2668
NGA: 116-6116
Výška67,70 m
Dosahbílá 25 nm (46 km) červená 9 nm (16,7 km)
CharakteristikaOc WR 5s
Kód památkyA-1346

Nachází se na východní břehu Průlivu Sviny mezi Majáky Peenemünde (asi 38 km západně v Německu) a Kikut (28 km východně). Maják je kulturní památkou zapsanou v seznamu kulturních památek Západopomořanského vojvodství pod číslem A-1390 z 26. července 1997.[1]

Historie

První maják byl postaven v roce 1805 na začátku vlnolamu z desek a zrcadel. V roce 1826 byla postavena nová ocelová (12,56 m) na místě bouří zničeného majáku.[2]

S nárůstem lodní dopravy v průlivu Svina a přístavu Svinoústí bylo rozhodnuto o postavení nového majáku. V letech 1854–1857 byl postaven současný maják, který byl vybaven Fresnelovou čočkou první třídy a zdrojem bílého světla byl plamen řepkového oleje ze čtyř knotů s dosvitem 24 námořních mil.[3] Z čtyřboké 22,8 m vysoké základny o průměru 8 m ukončené ochozem se zvedala osmiboká věž majáku, která se zužovala z průměru 5,60 m. Vlivem agresivního mořského počasí byly zdi, ale hlavně hrany věže narušeny, proto v letech 1902–1903 byla přestavěná a na osmiboké základně vyrostla nová válcová věž.[4]

Na konci druhé světové války v důsledku bombardování přístavu spojeneckými vojsky a pozdějšími přestavbami blízkého přístavu byly narušeny zdi majáku. V roce 1959 byla provedena injektáž prasklin.

V letech 1996–2000 byla provedena generální oprava a 5. srpna 2000 byla věž zpřístupněna veřejnosti. Za dobré viditelnosti je možné z majáku vidět na západě 45 km vzdálený maják Greifswalder Oie v Německu.[2]

V letech 1958–1997 maják sloužil zároveň jako radiomaják.

Maják je ve správě Námořního úřadu (Urząd Morski) ve Štětíně.[5] V budovách majáku je umístěno muzeum majáků, námořní záchranné služby a námořní plavby. Maják je přístupný veřejnosti.[6]

Popis

Válcová věž ze žlutých neomítaných cihel je postavena na 22,8 m vysoké osmiboké základně s ochozem. Původně osmiboká věž byla v roce 1902 přestavěna na kruhovou. Věž je ukončena obloučkovou římsou. Ze severní a jižní strany jsou k věži přistavěna dvě dvoupatrová křídla zděná červenou neomítanou cihlou. Věž je ukončená ochozem a válcovou lucernou s černou střechou.[7][2]

Zdroj světla s dosvitem do 24 námořních mil pro bílé světlo a 9 námořních mil pro červené světlo je ve výšce 65 m n. m. a tvořena Fresnelovou čočkou a metalohalogenovou žárovkou o výkonu 1000 W. V případě poruchy je automaticky rozsvícena druhá náhradní 1000 W žárovka. Do roku 2015 byly používány žárovky o výkonu 4200 W. Fresnelova čočka byla vysoká 2,9 m o půměru 1,8 m.[3] Světlo není viditelné z východní strany (od města), osvětluje výsečí dopravní cestu.[8] Na kopuli lucerny jsou instalovány směrové antény telekomunikačních operátorů.[9]

Data

  • výška světla byla 67,70 m n. m.
  • přerušované, sektorové světlo: červené světlo je viditelné v sektoru 029°–057°, bílé v sektoru 057°–280°[10]
  • záblesk světla v intervalu 5 sekund (4 s záblesk, 1 s pauza)

označení:[5][6]

  • Admirality C2668
  • NGA 6116
  • ARLHS POL-019

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Świnoujście Lighthouse na anglické Wikipedii a Latarnia Morska Świnoujście na polské Wikipedii.

  1. Seznam kulturních památek Zapadopomořanského vojvodství s. 141
  2. BACZYŃSKA, Renata. Polskie latarnie morskie i ich związek z gospodarką turystyczną. Bydgoszcz: [s.n.], 2010. Dostupné online. S. 23–27. (polsky) Magisterská práce.
  3. Latarnie Morskie Swinoujscie. www.blinkfueer.de [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online.
  4. ŁYSEJKO, Apoloniusz. Polskie latarnie morskie. Wrocław: "ZET", 1998. 47, [1] s. s. ISBN 8386736887, ISBN 9788386736881. OCLC 750034678 S. 42–43.
  5. Swinoujscie Lighthouse. www.lighthousedigest.com [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online.
  6. ROWLETT, Russ. Lighthouses of Poland: Baltic Coast. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online.
  7. MARIAN., Czerner,. Latarnie morskie polskiego wybrzeża. Wyd. 3., zmienione. vyd. Poznań: Wydawn. Poznańskie 185 pages, [1] folded leaf of plates s. ISBN 8321006027, ISBN 9788321006024. OCLC 17199508
  8. Latarnia morska wkrótce rozbłyśnie nowym światłem- trwa testowanie. Zobacz film!. www.iswinoujscie.pl [online]. [cit. 2018-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-19. (polsky)
  9. Latarnia Morska Śinoujście. www.latarnie.pl [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. (polsky)
  10. List of Lights, Pub. 116: Baltic Sea with Kattegat, Belts and Sound and Gulf of Bothnia Archivováno 1. 8. 2017 na Wayback Machine (PDF). List of Lights. United States National Geospatial-Intelligence Agency. 2017. p. 81. Stránka POLAND-BALTIC SEA, heslo Pilot Tower

Literatura

  • ŁYSEJKO, Apoloniusz : Polskie Latarnie Morskie. Wrocław: ZET, 1998. Dostupné online. ISBN 83-86736-88-7, ISBN 9788386736881, OCLC 750034678
  • MARIAN., Czerner,. Latarnie morskie polskiego wybrzeża. Wyd. 3., zmienione. vyd. Poznań: Wydawn. Poznańskie 185 pages, [1] folded leaf of plates s. Dostupné online. ISBN 8321006027, ISBN 9788321006024. OCLC 17199508

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.