Svinaře (zámek)

Na místě zámku původně stála zemanská tvrz, snad již ve 14. století. Patřila pánům ze Svinař, ale majitelé většinou sídlili jinde a tvrz nepoužívaná k bydlení zpustla v 16. století. Zámek nechal postavit roku 1766 Antonín Maschek z Maasburgu – zároveň se zámkem vznikl i zámecký park. V držení tohoto rodu zůstaly Svinaře do roku 1815. Během 19. století se zde vystřídalo více majitelů (Jan Nádherný, Antonín Jan Oppelt, manželé Brožovi). Za Bachofenů z Echtu, kterým Svinaře patřily v letech 1863–1900, byl zámek upraven.

Max Kahler, majitel zámku po roce 1900, byl významný podnikatel v cukrovarnictví, také zastával funkci ředitele banky Union nebo prezidenta Pražské burzy; v roce 1911 byl povýšen do rytířského stavu (Ritter von Kahler).[2] V roce 1921 bylo Kahlerům svinařské zboží zabaveno v rámci pozemkové reformy, ale v roce 1925 jim bylo opět vráceno. Jeden z Maxových synů, Eugen von Kahler, byl expresionistický malíř, mezi jehož přátele, kteří za ním do Svinař jezdili, patřili např. Max Brod, Franz Werfel či Willi Nowak.[3]

Zámek zůstal ve vlastnictví židovské rodiny Kahlerů do druhé světové války, kdy museli před nacisty uprchnout; zámek převzalo gestapo. V roce 1945 přešel do národní správy, v roce 1950 byl přidělen podniku Cementárny Beroun. Zámecká budova byla upravena na byty, hospodářské budovy využívalo zemědělské družstvo a později státní statek, objekty nebyly udržovány a chátraly. V roce 1990 byl zámek převeden na soukromou společnost Reality s.r.o., devastace však pokračovala. Zámek, který je od roku 1965 kulturní památkou, se dostal na seznam ohrožených památek. V roce 2003 koupil areál Jiří Nosek, jehož rod hospodařil ve Svinařích již od 17. století, a zahájil postupnou rekonstrukci.[3]

Nový majitel vyčistil a dále upravuje park. Jeden čas v parku fungovala zahradně-důlní železnice (s důlními vozíky). V letech 2004-2013 se vždy v červnu v parku konala setkání kovářů a příbuzných řemesel nazvaná Svinařské řetězení[4], poté byla akce přesunuta do nedaleké Litně[5] a dostala název "Kováři v Litni". S postupující rekonstrukcí se rozšiřuje využití dalších prostor zámku i ke kulturním a společenským akcím. Bylo otevřeno bistro a kavárna, galerie zřízená v bývalé sýpce hostila v létě 2018 výstavu „Keltská svatba a jiné vzpomínky“. U příležitosti zahájení této výstavy zde 4. srpna 2018 proběhla oslava keltského svátku Lughnasadhu. Zámek se nabízí i k pořádání svatebních obřadů a firemních akcí.[6]

Původní zámek byl jednoduchá patrová budova se středním rizalitem. Z doby založení zámku pochází polygonální věžička s korouhví s nápisem „AMV 1766“ zakončující střechu. Koncem 19. století rozšířili tehdejší majitelé zámek na jižní straně a přistavěli na severu provozní budovu. Z této doby pochází současná fasáda zámku a arkýř na jihozápadním nároží, který rovněž zdobí korouhev, tentokrát s nápisem „BvE 1890“. Do zámku se vchází z obdélného dvora, který obklopují hospodářské budovy. Východně navazuje další hospodářský dvůr. Nad hlavním vchodem do zámku je erb Maschků z Maasburgu. Do severní budovy se dá vstoupit z parku dvěma oblouky arkády. Nad arkádou se nachází erb rodiny Bachofenů.[3][7]

Poblíž vstupu do zámeckého areálu stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Dnes jde o kopii, autorem původní sochy byl významný sochař Václav Prachner.