Sven Vidlí vous

Podle kronikáře Johna Wallingforda († 1214) se Svein účastnil na útocích na Anglii v letech 1002–05, 1006–07 a 1009–12, které měly pomstít masakr dánských obyvatel v Anglii z listopadu 1002 Ethelredem II. Ethelred nařídil pobít všechny Dány žijící v Anglii s výjimkou těch, kdo žili na území Danelawu. Vyvraždění dánského tehdy již křesťanského obyvatelstva vešlo do paměti jako Masakr na den sv Brise (St Brice’s Day Macasre), který připadá na 13. listopadu. Zdá se, že v účasti na těchto taženích měl Svein i osobní zájem, protože mezi oběťmi masakru byla i jeho sestra Gunhilda. Některé prameny ale uvádí jako důvod Sveinovy účasti to, že jeho finanční situace nebyla dobrá, protože musel platit velké výkupné. Během nájezdů na Anglii získal velké finanční prostředky a roku 1013 byla jeho armáda dobře vybavena pro invazi.

Současná Peterboroughská kronika uvádí, že Sven se svou flotou dorazil na konci července do Kentu. Velmi rychle prošel Východní Anglií do ústí řeky Humber a podél řeky Trentu až ke Gainsborough. Hrabě Uchtred a všichni šlechtici z Northumbrie, podobně jako obyvatelé Lindsey později i zástupci pěti hlavních měst Danelawu vyjádřili Svenovi svou podporu. Každé hrabství mu věnovalo záruky. Když zjistil, že všichni tito lidé jsou mu oddáni, nařídil, aby mu zajistili potravu a koně. Z hlavní částí svých vojsk vyrazil na jih, zatímco zbytek armády zůstal pod vedením jeho syna Knuta. Poté, co překročil Watling Street, vydal se do Oxfordu jehož obyvatelé se mu podrobili. Odsud vyrazil na Winchester a dále na Londýn.

Uvádí se, že Londýňané spálili mosty přes řeku Temži, Sven utrpěl velké ztráty a musel ustoupit. Sven vyrazil na Walingford, přes Temži do Bathu, kde se zůstal nějaký čas. Zde se mu poddal Aethelmaer se svými lidmi. Londýn odolal dánskému útoku, ale zůstal osamocený a izolovaný od okolí. Sven byl, poté co Ethelred utekl na konci roku 1013 do Normandie, přijat jako anglický král. Londýn se mu nakonec podrobil také a Sven byl na Vánoce korunován.

Svenovým sídlem bylo Gainsborough v Lincolnshire, odkud začal organizovat své obrovské království, ale brzy nato 3. února 1014 zde také zemřel. Jeho balzamované tělo bylo dopraveno do Dánska a bylo pohřbeno v chrámu v Roskilde, který tam nechal dříve postavit. Ethelred, který po svém návratu z exilu v Normandii na jaře roku 1014 pověřil velením na obranu Anglie svého nejstaršího syna Edmunda, v bitvě u Assandunu (také Ashingdon v Essexu) však nebojoval. Edmund si v boji vysloužil přezdívku "železný" (Ironside), avšak těžce zraněn z bojiště odstoupil. Knut zatím v Dánsku za podpory svého bratra Haralda (Harald II. of Denmark), který se mezitím stal dánským králem, nashromáždil flotu 200 lodí a 10 000 mužů a vrátil se do Anglie ke konci roku 1015. Edmund a Knut se později setkali na ostrově Alney v Gloucestershire, aby podstoupil všechna území na sever od Temže Knutovi. Pro Knuta to byl víceméně ponižující návrat do Danelaw (území již dříve podstoupené Dánům). Pramálo na tom záleželo, když král Anglie o několik týdnů později podlehl zraněním a Knut, Sveinův syn, byl v Londýně dne 6. ledna 1017 korunován králem Anglie.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sweyn Forkbeard na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sven I. Vidlí vous na Wikimedia Commons

Předchůdce: Harald I.

Dánský král 985/986–1014

Nástupce: Harald II. Dánský

Předchůdce: Harald I.

Norský král 985/986–995

Nástupce: Olaf I. Tryggvason

Předchůdce: Olaf I. Tryggvason

Norský král 1000–1014

Nástupce: Olaf II. Norský

Předchůdce: Ethelred II.

Anglický král 1013–1014

Nástupce: Ethelred II.