Svatohavelský kodex 359
Svatohavelský kodex 359 (německy, resp. latinsky Codex Sangallensis 359) je středověký hudební rukopis, vzniklý v letech 922 až 926 v St. Gallenu. Je uchován v místní klášterní knihovně. Jedná se o nejstarší plně zachovalé rukopisy gregoriánských zpěvů mešního propria zapsané současně v neumové a písmenné notaci, čímž sehrálo klíčovou roli při obnově gregoriánského chorálu.
| Svatohavelský kodex 359 Codex Sangallensis | |
|---|---|
 | |
| Autor | anonym |
| Původní název | Codex Sangallensis 359 |
| Země | .svg.png.webp){kind=small} Švýcarsko |
| Jazyk | latina |
| Námět | Hudební notace (neumy) |
| Žánr | Středověká hudba (gregoriánský chorál) |
| Vydavatel | Opatství svatého Havla |
| Datum vydání | 10. století |
| Typ média | hudební kodex |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah
Dřevěná truhlička o rozměrech 28 cm x 12,5 cm zdobená slonovinovou tabulkou z pozůstalosti Karla Velikého obsahuje na 166 stran v podstatě středověkého mešního propria církevního roku a svátku svatých. Dále byly v 10. až 13. století připojeny některé hymny a chvalozpěvy. Kodex je od 24. května 2007 k nahlédnutí online ve virtuální knihovně freiburské knihovny.
Dějiny
Svatohavelský kodex 359 byl znám již středověkým muzikologům, neboť se jedná o nejstarší známý rukopis úplného cantatoria. Sloužil kantorovi sólových zpěvů. Svatohavelský písař, učenec Ekhard IV., v klášterní kronice Casus Sancti Galli, kterou dočasně vedl, zmiňuje, že toto cantatorium má být uchováváno v klášterní bazilice na pultíku. Dendrochronologický výzkum prokázal, že velmi pravděpodobně pochází z doby opata Hartmanna po roce 922.
Benediktinští mniši z francouzského opatství svatého Petra v Solesmes, zejména pak zásluhou Doma Andrého Mocquereaua, porovnávali neumy Svatohavelského kodexu 359 s jinými rukopisy a podrobně je analyzovali. Díky tomu je dnes možné učinit správné a spolehlivé přepisy repertoáru k pěvecké interpretaci.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Codex Sangallensis 359 na německé Wikipedii.
Literatura
- André Mocquereau, Cantatorium de Saint-Gall (Paléographie musicale. Tome II, 2), Tournai 1924
- Godehard Joppich, Die Handschrift St. Gallen Stiftsbibliothek 359. Cantatorium (Monumenta Palaeographica Gregoriana), Essen/Münsterschwarzach 1988
Externí odkazy
- Codices Electronici Sangallenses
- Codex Sangallensis ve Svatohavelské klášterní knihovně
- Das St.Galler Cantatorium Archivováno 17. 3. 2012 na Wayback Machine
