Svatý Lukáš

Narodil se na počátku letopočtu v syrské Antiochii v řecké nebo židovské helenizované rodině.[2] Původním povoláním byl lékařem[3] a podle tradice také malířem.[4] Podle svých slov se s Ježíšem nikdy nesetkal. Až později jej oslovilo Kristovo učení a humanismus křesťanství.[5] Z vědeckých poznatků vyplývá, že byl robustní postavy, vysoký 163 až 165 cm a měl krevní skupinu 0.[6] Okolo roku 50 se připojil k apoštolu Pavlovi, kterého 17 let doprovázel.[7] Pavel se o něm krátce zmiňuje ve 2. listu Timotejovi: "Jediný Lukáš je se mnou." (2.Tim 4, 11). Po smrti apoštola Pavla působil jako zvěstovatel víry zejména v achajské Bojótii. Zemřel stářím ve věku 84 let a byl pohřben v Thébách.[8] Hrob apoštola Lukáše je v Tureckém Efezu (je mimo vlastní archeologickou lokalitu antického města), při silnici směrem od Seldžuku na Slavičí hory.

Lukáš je křesťanským patronem lékařů a umělců (především malířů – malířský cech se označoval jako cech sv. Lukáše), dále také historiků, notářů, knihařů, méně často řezníků atd., ochránce před neštěstím a dobytka před morem. Je patronem měst Bologna a Padova. Mezi jeho atributy patří okřídlený býk, pero a kniha nebo svitek. Bývá zobrazován jako malíř obrazu Panny Marie. Významnou část jeho ostatků – celou dobře zachovalou lebku – přivezl roku 1354 na Pražský hrad císař Karel IV. a daroval je do Svatovítského pokladu v Praze.[9] Původně byla lebka uložena ve stříbrném zlaceném poprsí světce. Zbytek ostatků bez lebky je v italské Padově, v alabastrovém sarkofágu v kostele svaté Justiny.[7]

Jeho svátek je slaven 18. října.

• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Lukáš na Wikimedia Commons