Susan Meiselasová

Meiselasová se narodila v Baltimoru v Marylandu. Navštěvovala střední školu v Woodmere v New Yorku. V roce 1970 získala titul BA na Sarah Lawrence College a magisterský titul v oblasti vizuálního umění na Harvardově univerzitě, kde studovala u Barbary Norfleet.[6][7] Získala čestné doktoráty v oblasti výtvarného umění na Parsons School v roce 1986 a The Art Institute of Boston v roce 1996.[8]

Poté, co získala titul na Harvardově univerzitě, byla Meiselasová asistentkou střihu dokumentárního filmu Fredericka Wisemana Basic Training. Od roku 1972 do roku 1974 pracovala pro veřejné školy v New Yorku, vedla workshopy pro učitele a děti v Bronxu a navrhovala fotografické kurikulum pro 4.-6. ročník[9] V polovině sedmdesátých let začala Meiselasová pracovat na projektu Prince Street Girls, který dokumentuje mladé a dospívající dívky z Malé Itálie v New Yorku.[10] Také pracovala ve Státních uměleckých komisích v Jižní Karolíně a Mississippi, kde zřídila fotografické programy na venkovských školách, a působila jako konzultantka pro Polaroid a Centrum pro porozumění médiím v New Yorku.[11]

Její první velký fotografický projekt dokumentoval striptérky na veletrzích a karnevalech v Nové Anglii, na kterém pracovala během léta při výuce na veřejných školách v New Yorku. Výsledkem projektu byla výstava ve Whitney Muzeu a kniha Carnival Strippers, která obsahovala zvukové nahrávky rozhovorů s fotografovanými osobami na CD zabaleném v knize.[12]

Na konci sedmdesátých let Meiselasová dokumentovala povstání v Nikaragui a otázky lidských práv v Latinské Americe. Její nejpozoruhodnější snímek z tohoto projektu byl Molotov Man , který zobrazuje muže (později identifikovaného jako Pablo 'Bareta' Aruaz), házící pravou rukou Molotovův koktejl vyrobený z láhve Pepsi Coly, zatímco v levé ruce držel pušku. Stal se symbolem Sandinistické revoluce a byl v Nikaragui široce reprodukován a využíván. Později, mimo tento kontext, byl reprodukován prostřednictvím internetového memu založeného na malbě Joye Garnetta Molotov z roku 2003 , čímž se stal prominentní případovou studií přivlastňování, transformace a citace v umění.[13][14] Její fotografie z Nikaragujské revoluce byly začleněny do místních učebnic v Nikaragui. Její dokumentární film z roku 1991 Obrázky z revoluce zachycuje její návrat na místa, která fotografovala a rozhovory s fotografovanými lidmi, které odrážejí obrázky deset let po válce.[15] V roce 2004 se Meiselasová vrátila do Nikaraguy a na místech, kde byly snímky pořízeny, nainstalovala devatenáct velkoplošných fotografií. Projekt se jmenoval „Reframing History“.[16]

V roce 1981 navštívila vesnici zničenou vládními silami v Salvadoru a fotografovala masakr El Mozote ve spolupráci s novináři Raymondem Bonnerem a Almou Guillermoprietovou.

Počínaje rokem 1992 Meiselasová využila finanční prostředky nadace MacArthur Foundation na kurátorství fotografické dokumentace historie Kurdistánu, což vyústilo v knihu Kurdistán: Ve stínu historie a související internetovou stránku akaKurdistan.[17]

Během několika měsíců v letech 2015 a 2016 Meiselasová pracovala na projektu o ženách v azylových domech v oblasti Black Country v oblasti West Midlands v Anglii.[1][18] Projekt byl vytvořen ve spolupráci s Multistory, místní komunitní uměleckou charitou, která vydala fotografickou knihu A Room of Their Own (2017).

• Living at Risk: The Story of a Nicaraguan Family (1986) – 2. režisérka: Susan Meiselasová
• Pictures from a Revolution (1991) – další režie: Alfred Guzzetti a Richard P. Rogers
• Roses in December (1982)- features Meiselas’ stills of the churchwomen’s gravesite.

• 1978: Zlatá medaile Roberta Capy za "vynikající odvahu a zpravodajství" za práci v Nikaragui[19]
• 1982: American Society of Media Photographers, fotožurnalista roku
• 1982: Cena Leica za vynikající výsledky[20]
• 1985: Cena Engelharda od Institutu pro současné umění v Bostonu[21]
• 1992: MacArthurova cena, John D. a Catherine T. MacArthur Foundation[2]
• 1994: Cena Marie Moorsové Cabotové z Kolumbijské univerzity za její dokumentaci Latinské Ameriky[22]
• 1994: Čestná medaile Missouri za významnou službu v žurnalistice[23]
• 1994: Hasselblad Award[24]
• 1999: Nederlands Foto Instituut Grant, „Photoworks-in-Progress: Constructing Identity“
• 2005: Cena Infinity: Cena Cornella Capy, Mezinárodní centrum fotografie, New York City[25]
• 2006: Centenary Medal and Honorary Fellowship Královské fotografické společnosti (HonFRPS)[3]
• 2011: Harvardova medaile Arts First, Harvardova univerzita[26]
• 2015: Guggenheimovo stipendium od Nadace Johna Simona Guggenheima[27]
• 2019: Vítězka ceny Nadace fotografie Deutsche Börse za retrospektivní výstavu Mediace v Galerii nationale du Jeu de Paume v Paříži.[28]

Díla Meiselasové se nachází v následujících stálých sbírkách:

• Art Institute of Chicago, Illinois[29]
• Muzeum umění v Birminghamu, Alabama[30]
• Muzeum mlhy, Harvardova univerzita, Cambridge, Massachusetts[31]
• George Eastman House, Rochester, NY[32]
• Židovské muzeum v New Yorku[33]
• Kongresová knihovna, Washington DC[34]
• Sbírka fotografií Magnum v centru Harry Ransom, University of Texas v Austinu[35]
• Muzeum současné fotografie, Chicago, IL[36]
• Muzeum výtvarných umění, Houston, Texas[37]
• Muzeum moderního umění, New York[12]
• Nelson-Atkinsovo muzeum umění, Kansas City, MO[38]
• Muzeum moderního umění v San Franciscu, Kalifornie[39]
• Muzeum amerického umění Whitney, New York City[40]

• Susan Meiselasová. Mediace, Fundació Antoni Tàpies, Barcelona, 2017;[41] Galerie nationale du Jeu de Paume, Paříž, únor – květen 2018.[42][43][44] Retrospektiva.