Sufražetka (film)

Ve filmu vystupuje jen několik postav s reálným předobrazem: Emmeline Pankhurst, Emily Davison, David Lloyd George a král Jiří V. Ostatní postavy včetně hlavní hrdinky jsou fiktivní, i když se opírají o historické prameny. Některé historičky považují za chvályhodné, že film líčí v první řadě život sufražetek z dělnické třídy, místo obvyklých příběhů slavných a privilegovaných žen.[1][2] Women's Social and Political Union (WSPU) byla sice vedena převážně ženami ze střední třídy, měla ale také významnou podporu ze strany dělnic.

Útok na rozestavěnou rezidenci ministra Lloyda George byl součástí žhářské a bombové kampaně militantních sufražetek a došlo k němu 19. února 1913. Ze dvou bomb vybuchla jen jedna. Emmeline Pankhurst se k útoku za WSPU přihlásila a převzala za něj odpovědnost, skutečné pachatelky nebyly dopadeny. Znamenalo to novou fázi v kampani za volební právo žen, kdy WSPU útočila na věci, které společnost považovala za nejcennější, protože předchozí taktiky podle ní k ničemu nevedly. Lloyda George považovala za zrádce. WSPU zdůrazňovala, že její akce nikdy neútočí na lidi.[3] Podle Alex von Tunzelmann film nedokázal uspokojivě uchopit otázku, zda strategie militantních sufražetek byla ospravedlnitelná a zda přispěla k zavedení rovného volebního práva pro ženy v roce 1928.[1]

Historická věda nemá jasno v tom, zda se Emily Davison ocitla pod kopyty koně nehodou či záměrně. Film však naznačuje, že to udělala úmyslně.[1]

V rámci marketingové kampaně před uvedením filmu v říjnu 2015 se herečky objevily v tričkách s citátem od Emmeline Pankhurst „I'd rather be a rebel than a slave“ (raději rebelovat, než být otrokyní).[4] To vzbudilo bouřlivé reakce médií. Kritici považovali za nevhodné, že privilegované bílé herečky použily analogii ženy a otrokyně a že tak zopakovaly chybu z minulosti. Původní citát totiž vycházel z rasistické rétoriky mnoha bojovnic za ženská práva ve Velké Británii a USA v 19. století, které využívaly přirovnání k otroctví pro svůj prospěch a opomíjely zkušenosti a pokračující útlak černých žen. Ana Stevenson ve svém článku konstatuje, že použití citátu ve filmu je historicky přesné. Upozorňuje, že i dnes existuje tendence připomínat si spíše historii bílých žen a že jsou potřeba intersekcionální přístupy.[5]

Premiéru filmu v Londýně provázela demonstrace organizace Sisters Uncut, která upozorňovala na přetrvávající násilí na ženách a rozpočtové škrty, které ohrožovaly sociální služby pro oběti domácího násilí. Zaznívala hesla jako „mrtvé ženy nemohou volit“. Herečky Bonham Carter a Mulligan demonstraci podpořily a uvítaly, že film rozpoutal diskuze.[4][6]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Suffragette (film) na anglické Wikipedii a Suffragette – Taten statt Worte na německé Wikipedii.

• První vlna feminismu
• Ženská práva

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sufražetka na Wikimedia Commons
• Sufražetka v Česko-Slovenské filmové databázi
• Sufražetka v Internet Movie Database (anglicky)
• Sufražetka ve Filmové databázi
• KOŽÍŠEK, Jakub. Násilím k rovnosti. Před 100 lety britské sufražetky vyválčily volební právo. ČT24 [online]. 6. 2. 2018 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online.
• audiokniha Dreams od Olive Schreiner (anglicky)