Sub olea pacis et palma virtutis

Sub olea pacis et palma virtutis, ZWV 175
	Pražské Klementinum, místo prvního uvedení skladby
Napsáno	1723
Žánr	barokní oratorium-melodrama
Skladatel	Jan Dismas Zelenka
Textař	Matouš Zill
Alternativní názvy	Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao (Pod olivovníkem míru a palmou ctnosti Koruna česká nádherně září celému světu – melodram o sv. Václavovi)

Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao (Pod olivovníkem míru a palmou ctnosti Koruna česká nádherně září celému světu – melodram o sv. Václavovi, ZWV 175 (opus č.), je rozsáhlá skladba, napsaná českým barokním skladatelem Janem Dismasem Zelenkou v roce 1723.

Historie

Rozsáhlý opus zkomponoval Zelenka k příležitosti korunovace císaře Karla VI. českým králem.[1] Skladba byla objednána v roce 1722 pražskými jezuity (bývalými Zelenkovými učiteli), kteří byli pověření přípravou slavnostního programu události, uskutečněné v jejich sídle, pražském Klementinu. Skladatel posléze dílo nacvičil a dirigoval. Byla to jeho jediná návštěva Česka po odchodu do Drážďan a pravděpodobně též jeho jediný obrovský pódiový úspěch, kterého se za svého života v Sasku nedočkal. Skladba byla provedena za přítomnosti královského páru 12. září 1723. Byla pojata grandiózně - kromě osmi vokalistů a orchestru na provedení hry participovalo 142 osob, včetně tanečníků a herců.

Charakteristika skladby

Skladba je monumentálním alegorickým dílem, kombinujícím prvky melodramu, oratoria, činohry a soudobé opery, oslavující památku největšího českého světce a patrona země, knížete Václava, jednoho ze zakladatelů českého státu.

Libreto napsal Matouš Zill, člen řádu Tovaryšstva Ježíšova v Praze. Dramatické zpracování začíná bojem mezi princem Václavem a knížetem kouřimským, ve kterém Václav zvítězí aniž by použil meče. Mnoho postav ve hře má alegorický charakter a není koncipována jako příběh.

Skládá se ze tří základních částí, jimž předchází orchestrální předehra Sinfonia, napsaná pro tři skupiny hudebníků: dvě trubky s tympány, dva hoboje s fagotem a smyčcový orchestr, doplněný continuem. Dílo disponuje jak principy soudobých koncertantních skladeb, tak nezbytné polyfonie, avšak v mnoha částech nacházíme celou řadu inovativních prvků, kterými jsou např. užití cella jako sólového nástroje (v části 28 - "Huc coeli Principes"), sólový part flétny (v části 33 - "En duplo sole Czechia") či závěrečná část č.36 ("Vos Oriens adoret"), kde jsou ve fuze kombinovány sbor s bohatou instrumentací orchestru. Ceremoniální charakter skladby je zdůrazněn na mnoha místech četnými fanfárami a bicími nástroji.

Dílo reprezentuje nejen vrcholné období barokní éry, ale přesahuje ji svou nápaditostí a novátorskými postupy, jak je pro Zelenkovu tvorbu typické i v mnoha jiných skladbách.

Orchestrace skladby

Obsazení orchestru je třeba chápat jako původní barokní nástrojové verze: 17 houslí, 7 viol, 5 violoncell 3 kontrabasy, 4 hoboje, 3 flétny, 2 fagoty, 2 přímé flétny, 2 trubky, 1 chalumeau a theorba, tympány, cembalo a varhanní pozitiv. Vokální obsazení: soprány, 2 tenory, kontratenor, bas a chlapecký sbor.

Části

Symphonia: I. Symphonia - Allegro assai
Prolusio: II. Chorus. Allegro (Fortitudo mea); III. Aria. Allegro (Haec coeli); IV. Recitativo (Hem ! Quoe ista ?); V. Aria. Andante (En ! Pietatis adamas); VI. Recitativo (Dura certamina); VII. Aria. Allegro (Huc palmas deferte); VIII. Recitativo (Haec summa Gloriae); IX. Aria. Allegro
Akt I: X. Aria. Allegro (I. Phoebe, umbras pelle); XI. Recitativo (En, en Fidei aemula); XII. Aria. Andante (Huc Virtutes festinate); XIII. Chorus. Allegro (Eja de sigmentis); XIV. Recitativo (Eja Pietati); XV. Aria (Jam calle secundo); XVI. Ritornello. Piu andante; XVII. Recitativo (Nunquid non messis tritici est ?); XVIII. Aria (Meto culmos, lego spicas)
Akt II: XIX. Recitativo (Quicinque glorificaverit me); XX. Aria. Allegro (Angelicae mentes); XXI. Chorus Angelorum (En prompti ad mandata); XXII. Aria. Adagio (Ave Deus, ave redite); XXIII. Recitativo (Proh ! quae aeris inclementia); XXIV. Aria. Andante (Veni, lux perennis); XXV. Recitativo (Per me Reges regnant); XXVI. Aria. Allegro assai (Exurge Providentia); XXVII. Recitativo (Corona Gloriae in manu Domini); XXVIII. Aria. Andante (Huc coeli Principes)
Akt III: XXIX. Aria. Allegro (Reviresce, effloresce, pacisolea); XXX. Recitativo (Aptate tympana); XXXI. Aria and Chorus (Vive, regna); XXXII. Aria. Allegro (Nova gaudia, nova jubila); XXXIII. Aria. Allegro (En duplo sole Czechia)
Epilogus: XXXIV. Recitativo (Eja ! Eja votivi omnia); XXXV. Aria. Allegro (Exsurge Martis Gloria); XXXVI. Chorus. Vivace (Vos Oriens adoret)

Nahrávky díla

Jan Dismas Zelenka: Sub olea pacis et palma virtutis, 2 CD, Supraphon, 2001
reedice nahrávky s novým textovým doprovodem, revidovaným libretem a faksimile originálního libreta v pdf: Melodrama de Sancto Wenceslao, Musica Florea, Musica Aeterna, Ensemble Philidor, Boni Pueri, Marek Štryncl, 2012, v edici Hudba Prahy 18. století

Reference

VOGL, Radek. „Proslulá královská koruna česká“ zazněla na Pražském hradě [online]. Britské listy, 2005-01-19 [cit. 2011-04-17]. Dostupné online. (Czech)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] VOGL, Radek. „Proslulá královská koruna česká“ zazněla na Pražském hradě [online]. Britské listy, 2005-01-19 [cit. 2011-04-17]. Dostupné online. (Czech)