Strukturální marxismus

Celá teorie je silně provázána s Marxistickou filozofií. Louis Althusser při jejím vývoji čerpá zejména z pozdního období marxismu, ale odmítá Marxův ekonomický determinismus. Ačkoli by se mohlo zdát, že strukturální marxismus je antonymem ke kapitalistickému myšlení, úzce s ním souvisí a některé své myšlenky staví právě na fungování kapitalistické společnosti.

Podle teorie Louise Althussera se všechna společenství skládají ze čtyř rovin (instancí nebo struktur): ekonomická, politická, ideologická a teoretická. Každá z rovin má svůj vlastní způsob „produkce“ a plní odlišnou funkci, kterou jí společnost „zadává“. Instance se často v určitých situacích překrývají a doplňují. Avšak Louis Althusser navázal na myšlenky Strausse, když označil ekonomickou instanci za tu nejdůležitější ze všech a tvrdil, že ostatní instance jí ve finále podléhají, přestože samy mohou být dosti význačné. Proto označujeme ekonomickou rovinu jako „superinstanci“. To znamená, že v určité sociální formaci mohou dominovat jiné instance než hospodářství, ale jejich dominanci stejně musíme vysvětlit ekonomicky.[1]

Podle Althusserova procesu je možné, každý proces popsat pomocí 3 prvků a 2 vztahů. Prvky jsou: 1. pracovníci, 2. výrobní prostředky, 3. nepracující (přivlastňovatelé nadhodnoty). Vztahy jsou: 1. vztah k vlastnictví, 2. vztah k reálnému nebo materiálnímu přivlastnění. Kombinací těchto prvků a vztahů, tedy lze získat jednotlivé formy výrobních procesů.[1]

Louis Althusser i Claude Lévi-Strauss tvrdili, že struktury jsou výsledkem transformačních sil a „třecích ploch“ ve společnosti a jedinec na ně nemá ani nemůže mít žádný vliv. Jedincovo přesvědčení je tedy pouze důsledkem působení ideologie, která v dané kultuře či společnosti působí. Althusser ve spojení s touto myšlenkou mluvil o teoretickém antihumanismu.[1]

Za nejvýznamnějšího strukturálního marxistu je považován francouzský filozof Louis Pierre Althusser. Proslavil se zcela originální a poutavou interpretací Marxových děl i Marxe samotného.[2]

Althusserovou celoživotní snahou bylo překonání stalinismu[3]. Snažil se z Marxova marxismu učinit rovnocennou vědu, která by představovala vodítko pro politickou stranu nebo hnutí usilující o praktický humanismus[4].

V době, kdy byl hegelianismus na ústupu, hrozilo Marxově filosofii, že se ocitne v pozadí, neboť Marxova filosofie byla spojovaná s Hegelovskou filosofií. Toho se chtěl Althusser vyvarovat. Proto vsadil na tehdy populární strukturalismus[5] a jasně oddělil Marxe od Hegela, kdy rozděluje Marxe na hegelovského (předvědeckého) a Marxe vědeckého.[6]

Tento přechod nazýval epistemologický zlom (převzal od Gastona Bachelarda), který po roce 1845 podle Althussera zakládá vzniku marxistické vědy. Příznakem epistemologického zlomu je podle Althussera vznik nové problematiky, metody a proměna terminologie, kdy místo antropologických konceptů nastupují pojmy jako výrobní síly, společenská formace, nebo nadstavba. V případě Marxova Kapitálu jde především o použití konceptu nadhodnoty. Právě Kapitál Althusser řadí do Marxova vědeckého období a ve své knize Číst Kapitál se zabýval otázkami vědeckého poznání.[6]

Althusser byl přesvědčený, že vědecké poznání a založení vědy nemůže být založeno hlavně na subjektu a jeho schopnosti získat poznatky (na kterém právě stojí humanismus), ale na konceptu antihumanismu.[6]      

Antihumanismus podle Petra Kužely (český filozof) nezkoumá lidské potřeby, či podstatu (jak to dělá humanismus), ale zkoumá strukturu, která potřeby i lidskou podstatu společensky určuje. Právě humanismus Althusser kritizuje a říká, že základem už vědeckého marxismu je antihumanismus[6]. Samotný pojem antihumanismus může vyvolávat pocit, že je vyhraněný proti člověku samotnému a nebere ohledy na jednotlivce, ale antihumanismus v pojetí Althussera se právě snaží o opak, o praktický humanismus a ilegitimizaci hrůz stalinismu[7].

Ačkoliv se Althusser proslavil svým strukturálním pojetím Marxe, s jeho dílem je spjata kritika a v dnešní době je Althusserová interpretace pokládána za nepřesvědčivou[8]. Zpochybňováno je taky Althusserovo spojování se strukturalismem, kdy samotný zakladatel strukturalismu Lévi-Strausse prohlásil, že příbuznost mezi jeho strukturalismem a tím Althusserovým existovala jenom v představách Pařížanů[9], dokonce i sám Althusser se později vůči jeho spojováním se strukturalismem vymezoval.[5]