Strastotěrpěc

Strastotěrpec rusky страстоте́рпец (страсть/strasť = utrpení, терпеть/těrpeť = snášet, trpět) je v pravoslavné terminologii souhrnné označení pro všechny křesťanské mučedníky, kteří vytrpěli martyrium (utrpení, řecky πάθος (páthos), πάθημα (páthona), latinsky passio – srov. výraz Pašije) ve jménu Ježíše Krista. V přejatém významu se tento výraz váže ke světcům, kteří zemřeli mučednickou smrtí, ne však přímo za křesťanskou víru, na rozdíl od mučedníků či velikomučedníků, třeba i od vlastních příbuzných či souvěrců — z důvodu nenávisti, proradnosti, spiknutí, kvůli majetku apod. Rovněž však se podtrhuje mimořádný charakter jejich osobnosti či hrdinství — odpuštění a neodporování nepřátelům, jako jedno z přikázání Ježíše Krista. Tak jsou za svaté mučedníky prohlášeni např. Boris a Gleb, svatý Dimitrij Ugličský, velebný Dula, žijící v 5. století.

Boris a Gleb. Ikona, konec 13. století

Roku 2000 byl kanonizován, spolu s dalšími 1 083 mučedníky, poslední ruský car Mikuláš II. a jeho rodina, zavraždění bolševiky roku 1918.[1]