Stein Rokkan

• Důležitou oblasti vědeckých zájmů se pro Rokkana staly volební výzkumy, speciálně volební chování v Norsku. Dosavadní výzkumné postupy, založené na amerických metodách, nebyly podle Rokkana vhodné pro zkoumání této skandinávské země, proto se zaměřil na historické a geografické faktory, které podle něj měly značný na orientaci voličů. S volebními výzkumy souvisí i jeho dobře známý koncept tzv. konfliktních linií (cleavages)[2]
• Rokkan autorem série abstraktních modelů suverénních států a národních útvarů v Evropě. Předložil tzv. “koncepční mapu Evropy” (teorie Evropy), která je založena na spojení metody retrospektivní a metody perspektivní analýzy. Tato teorie je plná politických podstat a zachycuje období několika staletí, tudíž představuje velkolepé schéma na základě dlouhých řad rozvoje.[3]

Na počest Steina Rokkana bylo 1. ledna 2002 otevřeno Výzkumné centrum v Bergenu. Toto výzkumné centrum vzniklo sloučením Výzkumného centra pro sociální vědy (SEFOS) a Norského centra pro výzkum organizací a managementu (The LOS Centre). Centrum je pod správou Univerzity v Bergenu a zabývá širokou škálou sociálních a kulturních přístupů.[4] 

Za konfliktní linii je považován výsledek jakéhokoliv střetu v politickém měřítku. Jednoduše řečeno, můžeme říci, že konfliktní linie nám od sebe odděluje příznivce a odpůrce dané politické otázky či určité ideologie. Rozdělení do skupin poté úzce souvisí s výběrem a podporou politických stran.

Společně s americkým sociologem Seymourem Martinem Lipsetem uveřejnil Rokkan přelomovou studii této problematiky. Propojením sociologických přístupů se zohledněním historického vývoje ve zkoumaných západních společnostech vznikla tzv. vývojová komparace (developmental comparison[i1] ). Ta zkoumala spojení mezi sektory voličů a stranami. Stranický systém je tedy založen na dlouhodobě trvajících konfliktech ve společnosti a z toho vyplývajících vztahů mezi voliči a stranami.

Struktury konfliktních linií se dělí podle dimenze svého vývoje a to na teritoriální a funkcionální, přičemž vychází ze dvou podkladů - národní  a průmyslové revoluce, které byly příčinami mnoha sociálních změn a rozvrstvení společnosti.

V rámci národní revoluce můžeme pozorovat vývoj státních center, vůči kterým se začaly vymezovat přilehlé regiony (konfliktní linie centrum-periferie). Dále tu máme čím dál větší snahu silněji postaveného státu řídit a kontrolovat do té doby nezávislé církevní struktury (konfliktní linie církev-stát).

Průmyslová revoluce úzce souvisí s procesem industrializace a posílením významu měst vůči venkovu (konfliktní linie město-venkov). Nově vznikající sociální struktury také zapříčinily mnohé společenské konflikty a rozdělení obyvatel (konfliktní linie vlastníci-pracující).

Tyto struktury byly poté přeneseny do struktur politických stran. [5]

Jedním z hlavních problémů, kterými se Rokkan za svůj život zabýval, je otázka diferenciace Evropy a jejích regionů na centra a periferie. S diferenciací starého kontinentu souvisí i otázka následných politických a společenských důsledků. Příkladem může být vývoj politických systémů.

Podle Rokkana je v souvislosti s tématem důležité si uvědomit význam území, územní struktury a vzniku odlišných typů hranic, které oddělují jednotlivá teritoria. Stejně důležitá je potom otázka překračování těchto hranic. Každé teritorium je určeno jak z pohledu geografického, tak z pohledu společenského.[6]

Lze je obecně definovat jako privilegovaná místa, které jsou střediskem politického systému a de facto reprezentují stát jako takový. Nachází se zde také prostor pro uzavírání a podepisování smluv a pro ceremoniály demonstrující národní identitu.

• Ekonomické centrum - obchodní organizace, burzy, průmyslové společnosti apod.

• Kulturní centrum - místa s vysokou koncentrací univerzit, divadel, církevních institucí, atd.

• Vojensko-administrativní centrum - hlavní orgány státní a politické správy (např. ministerstva, parlament)

Periferiemi jsou nazývány oblasti podřízené autoritě a kontrole centra. U periferií rozlišujeme horizontální rozměr periferiality a vertikální rozměr periferiality. Horizontální rozměr periferiality se zabývá pouze geografickým aspektem periferie, kdežto vertikální rozměr periferiality sleduje sociálně-ekonomické charakteristiky populace periferie. Povahu periferie definují tři základní charakteristiky: vzdálenost, odlišnost a závislost na centru/centrech.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stein Rokkan na Wikimedia Commons
• (norsky) Stein Rokkan Centre for Social Studies v Bergenu