Stefanova–Boltzmannova konstanta

Stefanova–Boltzmannova konstanta je fyzikální konstanta, vyjadřující ve Stefanově–Boltzmannově zákonu úměru mezi zářivým výkonem jednotkové plochy absolutně černého tělesa a čtvrtou mocninou teploty.

Označuje se řeckým písmenem σ.

Po redefinici SI je od r. 2019 její hodnota pevně stanovenou konstantou:[1]

σ = 5,670 374 419…×10⁻⁸ W·m⁻²·K⁻⁴ (přesně, vizte následující vztahy)[1]

Konstantu lze vyjádřit pomocí jiných fyzikálních konstant:

${\displaystyle \sigma ={\frac {2\pi ^{5}k_{\mathrm {B} }^{4}}{15h^{3}c^{2}}}={\frac {\pi ^{2}k_{\mathrm {B} }^{4}}{60\hbar ^{3}c^{2}}}}$

kde

${\displaystyle k_{\mathrm {B} }}$ je Boltzmannova konstanta,

${\displaystyle h}$ je Planckova konstanta,

${\displaystyle \hbar =h/2\pi }$ je redukovaná Planckova konstanta (Diracova konstanta),

${\displaystyle c}$ je rychlost světla ve vakuu.