Statuario

Statuario je jedním z přibližně 50 druhů kararského mramoru z lomů u Carrary v Itálii. Je velmi jemnozrnný a třpytivě bílý až slabě nažloutlý. Pochází z lomů v horách Altissimo u města Seravezza v Apuánských Alpách, odkud si vozil mramor i Michelangelo Buonarroti. Termín (statue = socha) je odvozen z faktu, že právě tento kámen se pro zhotovování soch užívá po staletí.

Využití

Pro kamenosochařskou práci má být hornina čistě bílá a měla by mít krystalickou zrnitost vhodnou pro opracovávání. Statuario splňuje tyto požadavky zvláště dobře a díky krystalkům kalcitu je vhodný i pro filigránské práce.[pozn. 1] Lom světla v jeho kalcitových krystalech způsobuje voskový vzhled povrchu a sochám dává dojem živého těla. Tento mramor se rozpozná podle jemné zrnitosti a slabě nažloutlé barvy, šedé pruhy jsou v něm velmi vzácné. Žilkované druhy se obchodují pod názvem Statuario venato. Čistě bílý druh je rozhodujícím kritériem, protože levnější žilkované druhy i pod názvem Carrara ordinario nemají žádný čistý bílý základní tón.

Vzhledem ke svým vlastnostem je mramor Statuario drahý a vyhledávaný. Je ho nedostatek, protože od šedesátých let (1960) se neustále rozšiřovalo jeho průmyslové využívání. Z více než dvou milionů tun mramoru vytěženého každý rok v Itálii pocházejí přibližně dvě třetiny z ložisek v okolí Carrary. Přitom se čistě bílé odrůdy z jiných lomů tohoto mramoru než u města Seravezza označují také jako Statuario.[1] Mnozí umělci požadují, aby se vlastní sochařský kámen Statuario ve stavebnictví pokud možno již tolik nepoužíval.

Galerie
  • Michelangelo Buonarroti: Pieta
  • Náhrobek polské královny, svaté Hedviky z Anjou
  • Michelangelo Buonarroti: David
  • Michelangelo Buonarroti: Madona
  • Socha George Washingtona v Národním muzeu americké historie.
  • Památník Hill of Hope v Onomiči (Hirošima) z kararského mramoru

Poznámky
  1. Filigránský = jemně provedený, drobounký, jemný, titěrný

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Statuario na německé Wikipedii.

  1. MÜLLER, Friedrich. Internationale Natursteinkartei.. 3. vyd. Ulm: Ebner, 1993. S. List: 9.2.50.

Literatura
  • Frederick Bradley: Guida alle Cave di Marmo di Carrara. Lucca 1991
  • Christiane Klapisch-Zuber: Les maîtres du marbre, Carrare 1300-1600. Paris 1969
  • Friedrich Müller: Internationale Natursteinkartei. 3. Aufl. 1993. Ebner Verlag. Ulm 1993

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.