Statek Woolmers

Statek Woolmers je zemědělská usedlost nacházející se v Longfordu na ostrově Tasmánie. Usedlost byla založená v roce 1817[1] prominentním pasákem a poslancem parlamentu Thomasem Archerem. Rozkládá se na pozemcích o rozloze 82 ha, včetně dvoudílného panského domu, vozovny (depo pro kočáry), Národní růžové zahrady, rozsáhlých přístaveb a chátrek (ubytovny odsouzených) i formálních zahrad. Hlavní dům je postavený stavební technikou, ve které se cihly používají k zaplnění volných míst v dřevěném rámu celého domu. Postavený byl v roce 1819, s připojenou rozsáhlou přístavbou v italském stylu z let 1842-1843, navrženou australským architektem Williamem Archerem.[2]

Statek Woolmers
Základní informace
SlohItalianate architecture
Výstavba1843
Poloha
Adresa658 Woolmers Lane, Longford, 7301, Tasmánie, Northern Midlands Council, Austrálie Austrálie
Souřadnice41°37′30,9″ j. š., 147°8′53,4″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeden ze dvou hlavních rodových domů rodiny Archerů, Woolmers byl v roce 2010 zařazen do světového dědictví, jako součást australských konviktských míst společně se statkem Brickendon.[3] Je také uveden na seznamu registru tasmánského dědictví a australském seznamu národního dědictví od roku 2007.[4][5]

Název

Stejně jako většina majetku Archerů, byl Woolmers pojmenován podle anglického místa nebo budovy - Woolmer's Park, v Hertforshiru.[6]

Národní růžová zahrada

Na statku Woolmers se nachází Národní růžová zahrada, která byla založena v roce 1999 a financována veřejnými dary. Má 460 odrůd růží.[7] a více než 5000 samostatných rostlin.[8]

Historie
Thomas Archer I.

V roce 1812 připlul Thomas Archer do Nového Jižního Walesu na lodi Guilford s doporučujícím dopisem od lorda Liverpoola,[9] který získal díky vlivu svého strýce, majitele Londýnského kurýra. Dosáhl úspěchu jako státní úředník, nejprve začal jako komisař v Sydney, než byl v listopadu téhož roku jmenován zástupcem asistenta komisaře. V roce 1813 byl přeřazen do přístavu Dalrymple (dnes George Town). V roce 1813 byl soudcem a v letech 1814 a 1816 byl právníkem okresu Cornwall. Ve stejném roce se oženil s Susan Hortleovou. Po několika povýšeních odešel v roce 1821 do důchodu, aby se zaměřil na svou farmu.[10] V roce 1817 získal 800 akrů, které utvořily jádro statku Woolmers. O dva roky později, v roce 1819 byla dokončena první část moderní podoby statku, šindelová část hlavního domu, za použití dřeva natěženého přímo na pozemcích statku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Woolmers Estate na anglické Wikipedii.

  1. DADSON, Manika. Closure spectre hangs over Woolmers Estate. The Examiner [online]. 2012-06-21 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Tasmanian Heritage Register Entry - Woolmers Estate [online]. Tasmanian Heritage Council [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky)
  3. Australian Convict Sites. UNESCO World Heritage Centre [online]. UNESCO World Heritage, 2007-11-24 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
  4. National recognition for two Tas colonial homesteads. ABC News [online]. 2007-11-24 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Department of the Environment and Energy. Department of the Environment and Energy [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Woolmers Estate. Woolmers Estate [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Old Vegies. www.abc.net.au. Australian Broadcasting Corporation, 9 December 2005. Dostupné online [cit. 27 September 2014]. (anglicky)
  8. FRANCIS, Liz. Gorgeous gardens of Tasmania ... an island odyssey. [s.l.]: Forty South Publishing, 2013. 137 s. ISBN 9780987589798. (anglicky)
  9. TRUSTS, Australian Counsil of National. Historic homesteads of Australia.. [s.l.]: Cassell Australia ISBN 0726900001. S. 16–21. (anglicky)
  10. STILWELL, G. T. Archer, Thomas (1790–1850). Australian Dictionary of Biography [online]. National Centre of Biography, Australian National University, 2014-10-05 [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.