Starý palác (Bělehrad)

Jižní strana paláce

Sídlo vládnoucí dynastie srbské monarchie vzniklo na místě starší rezidence, která zde byla vybudována v první polovině 19. století a později byla známá pod názvem Stari konak.

Po Berlínském kongresu se Srbsko stalo samostatným státem a proto byla na pořadu dne otázka výstavby reprezentativního sídla pro vládnoucí rod. Přípravu na výstavbu sídla poté urychlilo plánované vyhlášení království, které se uskutečnilo v roce 1882. Stavbu připravil tehdejší projektant Aleksandar Bugarski. Palác měl být třídílný; centrální část měla sloužit pro pobyt vladaře a měla se nacházet v místě Starého konaku. Z pravé strany se měl nacházet blok určený pro následníka trůnu a levé křídlo mělo sloužit pro státní návštěvy. Nakonec však bylo z celkové koncepce realizováno pouze levé křídlo. Pravé křídlo vybudováno bylo jako tzv. Nový palác o tři desetiletí později.

Po vyvraždění dynastie Obrenovićů v roce 1903 byla budova Starého paláce poničena. Stavba i přesto ale sloužila jako oficiální rezidence dynastie Karađorđevićů. Ti po první světové válce, kdy byl Bělehrad několikrát bombardován a palác dále poničen, nařídili jeho rekonstrukci. Stavební práce byly zahájeny roku 1921 a dokončeny do dubna 1922. Na stavbu dohlíželi představitelé Ministerstva výstavby a financí a dvorní umělec Uroš Predić. Byl zcela přepracován interiér a nakoupen nový nábytek z Vídně a Lyonu. Ve stejnou dobu byl dokončen i Nový palác a Starý palác získal své původní určení, tedy stal se místem pro příjem zahraničních hostů a diplomatů.

Další obnova paláce se uskutečnila v letech 1930 a 1931 pod dohledem architekta Dragomira Tadiće. Veškeré fasády a dekorativní plastiky objektu byly nahrazeny. Na výměnu dohlížel architekt Svetomir Lazić. V roce 1941 byl palác opět poškozen při bombardování. Zničen byl celý jeden roh stavby a těžce strádal také interiér paláce. Po roce 1945 byla Jugoslávie prohlášena republikou a palác tak ztratil svoji funkci. Po rekonstrukci, která se uskutečnila v letech 1947 až 1949 změnila stavba nejen svůj účel, ale byla rovněž změněna její fasáda. Novou navrhl známý modernistický architekt Dragiša Brašovan. Odstraněny byly různé monarchistické symboly, jako např. kupole s královskými korunami. Slavnostní sál doplnily vitráže s motivy republiky a partyzánského boje. Kromě Đorđeviće a Brašovana se na přestavbě paláce podíleli i někteří další architekti, jako např. Bratislav Stojanović, Milan Minić, Slobodan Mihailović nebo Momčilo Belobrk.

Palác sloužil až do druhé světové války jako sídlo vládnoucí dynastie, po roce 1903 jako oficiální rezidence krále, kde byly přijímány různé návštěvy. Občas se zde uskutečnila i různá jiná setkání. V letech 1919 a 1920 zde zasedala Skupština Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po skončení druhé světové války zde sídlilo Předsednictvo Lidové skupštiny, Vláda FNRJ a Svazová výkonná rada. Od roku 1961 slouží palác pro potřeby samosprávy města. Od roku 1983 je kulturní památkou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stari dvor na srbské Wikipedii.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Starý palác na Wikimedia Commons