Starý dvůr

Poplužní dvůr s tvrzí vznikl v Bohosudově v průběhu čtrnáctého století.[2] August Sedláček se bez spolehlivých důkazů domníval, že tvrz byla roku 1426 vypálena během pronásledování křižáků husity po prohrané bitvě u Ústí nad Labem.[2]

První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1433, kdy krupecký měšťan Martin Hengst odkázal polovinu majetku synu Lorencovi. Brzy poté dostal zbytek majetku nezletilý syn Petr, jehož poručníky se stala matka a krupecký měšťan Hanuš Glac. Hanuš okolo roku 1450 Starý dvůr od obou bratrů koupil, ale celou kupní sumu jim vyplatil, až když ho bratři v roce 1452 zažalovali u soudu.[2] Hanuš splatil dluh[2] a v roce 1471 získal spolu se svým příbuzným Vavřincem od císaře Fridricha III. erb a predikát ze Starého Dvora.[3]

Glacové původně patřili ke krupeckým báňským podnikatelům. Během patnáctého století velmi zbohatli a na přelomu patnáctého a šestnáctého století jim patřila panství Červený hrádek, Kyšperk, Střekov, Všebořice, Minice a Klíše. Nejspíše také nechali obnovit Starý dvůr.[3] Tvrz jim patřila až do roku 1539,[3] ale podle Augusta Sedláčka ji roku 1529 držel Jan Žďárský ze Žďáru. Roku 1537 měla tvrz patřit k hradu Krupka, ale nepodléhala přímo vrchnosti, nýbrž stále Glacům. Ti tvrz roku 1539 prodali Kašparu Anderšovi z Ottendorfu. Několik let poté ji koupil Valten Ruprecht z Hungrkoštu, který ji roku 1552 prodal za 850 kop saských grošů městu Krupka.[4]

Město příslušenství tvrze rozdělilo a po částech pronajalo řadě měšťanských rodin. Po roce 1584 se Krupka zadlužila, a roku 1586 proto Starý dvůr na šest let zastavila Mathildě ze Solhauzu. Po uplynutí šesti let však město nedokázalo majetek vyplatit, a proto jej roku 1594 rozprodalo měšťanům, kteří se museli zavázat, že svůj podíl neprodají žádnému šlechtici. Samotnou tvrz s vodním příkopem koupil Jiří Klippel, který k ní přikoupil několik vesnic. Roku 1614 celý statek prodal se souhlasem městské rady Divišovi řečenému Kluge, hejtmanovi panství hradu Blansko, za 4500 kop grošů.[4]

Diviš Kluge se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, a proto odešel ze země. Starý dvůr zůstal čtyři roky opuštěný, a teprve roku 1628 se ho ujala městská rada v Krupce. Diviš Kluge se později vrátil z emigrace a získal svůj bývalý statek zpět. Roku 1638 (nebo 1637[3]) jej od něj za tisíc rýnských zlatých koupil Adam Pecelius z Adlersheimu. Nový majitel vyjednal osvobození statku od povinností k vrchnosti a získal jeho povýšení na zemský statek. Adam Pecelius potom Starý dvůr roku 1651 prodal za 3200 rýnských zlatých chomutovským jezuitům.[4]

Tvrz roku 1664 vyhořela, ale jezuité ji nechali obnovit.[3] Po zrušení řádu v roce 1773 Starý dvůr přešel znovu do soukromých rukou a později jej opět získalo město Krupka.[5] Tvrz však v té době chátrala a přestala sloužit k bydlení.[3] Po roce 1883 nechal tehdejší majitel Krügner zbořit veškeré zdivo a zasypat sklepy, takže z původního panského sídla zůstal jen ostrůvek obklopený vodním příkopem. Ten byl poškozen po roce 1945 při stavbě blízkého koupaliště, které příkop využívalo k úpravě vody.[6]

Tvrziště se skládá z okrouhlého ostrůvku o průměru 24 metrů a vodního příkopu o šíři až 15 m, s vyzděnými stěnami. Opevnění tvořila hradba postavená podél okraje ostrůvku. V jeho středu stávala ve čtrnáctém století jediná budova s obdélníkovým půdorysem o rozměrech 8 × 11 metrů. K ní se v severozápadním nároží přikládal schodišťový přístavek. Sklep budovy byl zaklenut valenou klenbou.