Stará škola (synagoga)
Synagoga Stará škola (Altschul) v Praze byla nejstarší synagogou na pražském Josefově. Její vznik se datuje do přelomu 11. a 12. století, nejstarší informace o ní existuje z roku 1142. V průběhu staletí byla několikrát přestavována, pobořena, vypálena a poškozena velkými požáry (např. z let 1541 a 1689). Stála na místě nynější Španělské synagogy až do roku 1867, kdy byla zbořena. Podle dochovaných písemných pramenů byla jedinou starší synagogou v Praze již pouze synagoga, která se nacházela na Újezdě v pražském podhradí. Tato synagoga byla zničena pravděpodobně v 11. století.
| Stará škola | |
|---|---|
 Stará škola na plánu Prahy, 1769 | |
| Místo | |
| Místo | Praha,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′25″ s. š., 14°25′15″ v. d. |
| Základní informace | |
| Ritus | ortodoxní judaismus, reformní judaismus |
| Užívání | zbořena 1867 |
| Zánik | 1867 |
| Architektonický popis | |
| Sloh | gotika, renesance, baroko, novogotika |
| Výstavba | ? 11. – 12. století–? |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stará škola sloužila v závěru své existence jako synagoga pro pražské německy mluvící reformní židy. Z důvodu špatného stavu Staré školy i neadekvátní rekonstrukce v novogotickém slohu bylo rozhodnuto o demolici synagogy a nahrazení novou budovou, která by lépe odpovídala potřebám moderní doby a jasněji zdůrazňovala reformní charakter synagogy.
Historie
Stará škola měla být údajně synagogou, kterou postavili a využívali Židé z byzantského kulturního prostředí, kteří se s místní židovskou komunitou nikdy zcela nesžili, čímž se vysvětlovala její poloha poněkud stranou od vlastního jádra bývalého pražského ghetta. Při velikonočním pogromu r. 1389 byla vypálena a pobořena. Roku 1516 vyhořela a 1536 byla opět opravena. Mezi lety 1604–1622 byla prováděna rekonstrukce, při které byla prodloužena. Při velkém požáru Prahy roku 1689 byla poškozena, ale již následujícího roku opět obnovena. V letech 1693 až 1704 však byla z rozkazu císaře uzavřena, poté otevřena, díky představenému Samuelu Taussigovi.
V roce 1744 vypověděla císařovna Marie Terezie Židy z Prahy a Čech – toto nařízení bylo sice zrušeno o 2 roky později, ale mezi lety 1745–1748 byla Stará škola zpustošena. V roce 1750 pak obnovena na náklad primase židovského ghetta Israela Frankla Spira. V roce 1754 vyhořela a následně byla rekonstruována. Od roku 1837 se v synagoze sloužila reformovaná bohoslužba a uplatnila se i doprovodná synagogální hudba. Stalo se tak zejména zásluhou orientalisty a hebraisty Leopolda Zunze, kazatele Michaela Sachse a překladatele prof. Saula Isaaca Kaempfa. Ve čtyřicátých letech 19. století došlo k novogotické přestavbě interiéru. Tato přestavba však nebyla hodnocena jako nejšťastnější. Synagoga nedostačuje a proto je 1867 zbořena a na jejím místě od roku 1868 vyrůstá synagoga Španělská.
Zajímavosti
- V letech 1836–1845 působil ve Staré škole jako varhaník František Škroup, autor hudby národní hymny Kde domov můj.
- Dnes synagogu připomíná název ulice, která obchází blok budov kolem Španělské synagogy – U staré školy.