Stanislav Pošusta

Za druhé světové války byl aktivní v odboji (Národní hnutí pracující mládeže) a od srpna 1941 byl vězněn v koncentračním táboře.[3] Po roce 1945 spoluzakládal Svaz české mládeže a stal se jeho ústředním tajemníkem.[4] V roce 1948 se uvádí jako generální tajemník Svazu české mládeže a člen představenstva Československé sociální demokracie, bytem Praha.[5]

Během únorového převratu v roce 1948 patřil k frakci, která v sociální demokracii převzala moc, stranu proměnila na loajálního spojence komunistického režimu a ještě během roku ji sloučila s KSČ. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Opava. V červnu 1948 přešel v souvislosti se splynutím ČSSD s KSČ do poslaneckého klubu komunistů. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.[6]

V červnu 1948 byl kooptován náhradníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ho potvrdil ve funkci. Na post rezignoval v prosinci 1952.[7] V roce 1968 byl vedoucím odboru umění ÚV KSČ. Během normalizace byl aktivní v disentu, spoluzakládal Společnost pro studium demokratického socialismu.[3]

Když byla v listopadu 1989 obnovena sociálně demokratická strana, rozhodli členové zakládající schůze (Břetislav Nedbálek), že do strany nebudou přizváni žijící předúnoroví sociální demokraté, kteří ale po roce 1948 byli členy KSČ, a explicitně byl zmíněn Stanislav Pošusta.[8] I po roce 1989 působil jako publicista.[9] Angažoval se v sociálně demokratickém hnutí a podílel se na zakládání Masarykovy dělnické akademie.[3]

Jeho dcerou je překladatelka Stanislava Pošustová.[10]