Stanisław Tarnowski

Pocházel ze známé polské šlechtické rodiny. Jeho děd byl politik a sběratel umění Jan Felix Amor Tarnowski, bratr Jan Dzierżysław Tarnowski byl také činný v politice. Stanisław absolvoval gymnázium svaté Anny v Krakově.[3] Studoval na Jagellonské univerzitě v Krakově, nejprve od roku 1854 filozofii, pak od roku 1858 práva.[1]

V roce 1869 získal v Krakově doktorát. Působil jako historik a literární kritik. Roku 1866 spoluzakládal měsíčník Przegląd Polski,[1] který byl tiskovým centrem polských konzervativců. Od roku 1868 spolupracoval s redakcí konzervativního listu Czas a po dvou letech se stal majitelem těchto novin.[3] Od roku 1868 byl členem učené společnosti Towarzystwo Naukowe Krakowskie. V roce 1872 byl jmenován mimořádným profesorem, roku 1879 řádným.[1] V roce 1882/1883 byl děkanem a v roce 1886/1887 a 1899/1900 rektorem Jagellonské univerzity.[3]

Od roku 1873 byl členem krakovské akademie věd (Akademia Umiejętności).[1] Od roku 1883 byl generálním tajemníkem akademie a roku 1891 se stal jejím prezidentem.[3][2] Jako literární vědec se zaměřoval na dějiny polského písemnictví 16. století a na období romantismu.[3]

Byl veřejně a politicky činný. V roce 1863 se v Krakově podílel na organizování polského povstání. Spolupracoval s listem Naprzód. Byl tehdy zatčen a dva roky strávil ve vazbě ve Lvově a Olomouci. Po amnestii se vrátil do veřejného života, nyní již jako pragmatický konzervativní politik.[3] 6. února 1867 byl zvolen na Haličský zemský sněm za kurii velkostatkářskou.[4] Zemský sněm ho 2. března 1867[4] zvolil i do Říšské rady. Již roku 1868 rezignoval na mandát.[5] Politicky byl orientován jako umírněný konzervativec.[3] Od roku 1885[6] až do své smrti[3] zasedal v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2] Po celou dobu zasedal na Haličském zemském sněmu, původně za velkostatkářskou kurii, od roku 1901 coby virilista (poslancem s titulu své funkce prezidenta akademie věd).[3]

Zemřel v prosinci 1917 po krátké nemoci.[2]