Střední odborná škola uměleckořemeslná

• 82-48-L/01 Starožitník - denní čtyřleté studium s maturitním vysvědčením
• 82-51-H/01 Umělecký kovář a zámečník - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/01 Umělecký pasíř - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/02 Umělecký truhlář - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/02 Umělecký řezbář - denní tříleté nebo rekvalfikační studium s výučním listem
• 82-51-H/03 Zlatník a klenotník - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/04 Umělecký keramik - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/05 Vlásenkář a maskér - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/06 Umělecký štukatér - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/07 Umělecký pozlacovač - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/08 Umělecký sklenář - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-H/09 Umělecký rytec - denní tříleté nebo rekvalifikační studium s výučním listem
• 82-51-L/51 Umělecké řemeslné práce - denní dvouleté nástavbové studium s maturitním vysvědčením

Budova Střední odborné školy uměleckořemeslné

Pozdější zřizovatel školy, Zemská Jednota společenstev kovářů a podkovářů, usilovala o novou budovu od začátku 30. let 20. století. Zemská Jednota společenstev kovářů a podkovářů tehdy zajišťovala teoretickou a praktickou výuku v budovách na Praze 1 a na Praze 2. Současná budova školy byla postavena v roce 1935 podle návrhu architekta Bedřicha Adámka (1891–1961). V budově začala od školního roku 1936/37 vyučovat Základní odborná škola kovářská ve Vysočanech, přičemž zřizovatel si původně přál vetknout do názvu školy příjmení prvního prezidenta Československé republiky a provozovat tak školu pod názvem Masarykova škola kovářská.

Po druhé světové válce bylo přistoupeno k navýšení jak hlavní, tak dílenské budovy. V novém patře hlavní budovy školy přitom vznikl internát Kovářský domov. Rozhodnutím Ministerstva školství, věd a umění (dnešního Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) byla škola v roce 1951 reorganizována na Průmyslovou školu strojnickou v Praze 9, přičemž zároveň vznikl Školský ústav umělecké výroby, který zajišťoval vyučování nejdůležitějších uměleckořemeslných oborů a který měl svou působností přispět k opravě válkou poničených a chátrajících kulturních památek.

Školský ústav umělecké výroby vyučoval v letech 1951 až 1976 v učňovské škole na Náměstí Míru v Praze 2, na Žvahově v Praze 5 a v Černé ulici opět v Praze 2. Tehdejší nabídka oborů byla širší a v průběhu let zahrnovala na příklad i obory kovolijec a cizelér, ruční vyšívačka, krajkářka, tkadlec, ruční tisk na látky, scénická krejčová nebo scénický obuvník. A právě počet oborů - tedy i počet studentů - vedl k přesunu školy v roce 1976 do budovy v Podkovářské ulici ve Vysočanech.

V souladu s novelizaci školského zákona se název školy v roce 1984 změnil na Střední odborné učiliště, které bylo zřizováno tehdejším Národním výborem hlavního města Prahy. V roce 1988 převzal zřizovatelskou funkci Středního odborného učiliště uměleckořemeslné výroby - družstevního podniku Český svaz výrobních družstev. Po roce 1989 byla škola převedena do soukromých rukou, respektive začala být provozována Výchovně-vzdělávacím družstvem PROFUM, složeným z řad tehdejších vyučujících.

V letech 1990 až 1995 škola vzdělávala ve všech formách studia přes 500 žáků ročně.