Státní kancelář

Státní kancelář (do roku 1792 oficiálně Haus- Hof- und Staatskanzlei, tedy Domácí, dvorská a státní kancelář) byl úřad, který v habsburské monarchii od roku 1742 (definitivně 1753) představoval nejvyšší instanci v zahraničních věcech a věcech habsburského domu (s jistými změnami až do roku 1848, kdy byla kancelář přeměněna na ministerstvo císařského a královského domu a zahraničních věcí). Státní kancléři tedy byly fakticky ministři zahraniční, postupně získali faktické postavení ministerských předsedů.

Státní kancelář vznikla vyloučením jistých pravomocí z Rakouské dvorské kanceláře. Definitivní podobu získala po reformách Václava Antonína Kounice roku 1753. Kounic také výrazně zasáhl do vnitrostátních věcí (byl hlavní organizátor druhé vlny tereziánských reforem). Za Kounice také vznikla Orientální akademie (dnešní Diplomatická akademie ve Vídni), jakožto rodinná domácí instituce byl pod státní kancelář začleněn i Haus-, Hof und Staatsarchiv (Domácí, dvorní a státní archiv, dnes část Rakouského státního archivu). Státní kancléř získal na důležitosti za Metternicha, který do své pravomoci získal i policii.