Státní energetická inspekce

Státní energetická inspekce vznikla v roce 1952 na základě nařízení vlády č. 47/1952 Sbírky. Jejím cílem byla kontrola hospodárného využívání elektřiny v podnicích. Byla podřízena Ministerstvu paliv a energetiky a v jejím čele stál inspektor.[5]

1952 – 1962

Vládním nařízením č. 47 ze dne 16. září 1952 o státní energetické inspekci byla vládou republiky Československé zřízena Státní energetická inspekce (SEI). Účelem nařízení bylo účinněji zajišťovat hospodárné používání elektřiny a prohloubit kontrolu hospodaření elektřinou. Státní energetická inspekce byla zřízena při ministerstvu paliv a energetiky. V čele stál hlavní inspektor, jehož jmenoval i odvolával ministr paliv a energetiky. Hlavnímu inspektorovi byli podřízeni krajští inspektoři, kteří byli jmenováni i odvoláváni ministrem paliv a energetiky. Pro výkon své činnosti měli hlavní inspektor a krajští inspektoři potřebný počet inspektorů, které jmenoval i odvolával hlavní inspektor.

Za porušení předpisů a opatření k hospodárnému užívání elektřiny ukládaly orgány státní energetické inspekce pokuty závodům, ústavům, úřadům, organizacím a též ředitelům či hlavním energetikům do výše stanovené právním předpisem. Pokutu nebylo možno uložit po uplynutí čtyř měsíců od provedení kontroly. Na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty byla pokuta inkasována přímo z účtu závodu na zvláštní účet ministerstva paliv a energetiky.

Podrobnější prováděcí pokyny byly stanoveny vyhláškou č. 330/1952 ministerstva paliv a energetiky o provádění kontrol Státní energetickou inspekcí a o řízení ve věcech pokut. V této vyhlášce se hovoří i o tom, že oprávnění SEI ke kontrolní činnosti lze využít i při kontrole plynu. Pracovníci SEI dostali oprávnění ke vstupu do průmyslových závodů všech odvětví a možnost kontroly měřících zařízení, údajů a výkazů. První sídlo ústředí SEI bylo v Lazarské ulici v Praze. V jednotlivých krajích byly zřízeny krajské pobočky vedené krajskými inspektory, kteří měli k dispozici určitý počet výkonných inspektorů rozdělených do skupin velkoodběru a moloodběru. Přibližně od roku 1953 začala SEI působit i na poli hospodárného využívání elektřiny. V témže roce byla činnost SEI rozšířena i na oblast plynu a hospodaření s palivy. SEI se začala zaměřovat v tzv. pásmových prověrkách na energeticky náročné technologie, jako byly pece, kompresory, čerpadla apod.

1962 – 1988

O deset let později činnost a metody práce SEI přesáhly rámec vládního nařízení z roku 1952, a proto byla zákonem č. 64/1962 Sb. rozšířena působnost Státní energetické inspekce. V zájmu účinnějšího využívání prvotních zdrojů energie a soustavného zvyšování úrovně hospodaření všemi druhy paliv a energie byla rozšířena kontrolní činnost na kontrolu hospodárného využívání všech druhů paliv a energie a poskytování odborných rad. Dosavadní organizační systém Státní energetická inspekce byl zákonem č. 64/1962 Sb. zachován (zřizovatel, jmenování hlavního inspektora a následně jmenování krajských inspektorů a inspektorů na krajských pracovištích).

Orgány Státní energetické inspekce prověřovaly hospodárné využívání všech druhů paliv a energie u spotřebitelů tuhých a tekutých paliv, tepla, plynu a elektřiny. Za plýtvání palivy nebo energií, nedodržování vyhlášených regulačních opatření, za neodůvodněné nesplnění operativních příkazů vydaných orgány elektrárenského nebo plynárenského dispečinku a za znehodnocení paliva vadným nebo neodborným uskladněním byly ukládány pokuty organizacím a odpovědným pracovníkům těchto organizací. Pokuty byly vybírány stejným systémem jako v roce 1952, tj. prostřednictvím Státní energetické inspekce se odváděly do státního rozpočtu. Inspekce se stala příspěvkovou organizací. V té době, cca od roku 1967 se zahájila poradenská činnost, tzv. technická pomoc, která byla poskytována závodům a organizacím. Technická pomoc byla zaměřena hlavně na měření účinnosti energetických zařízení a vypracování návrhů na zvýšení hospodárnosti využití paliv a energie. V téže době se ukázalo, že závažné nedostatky v energetickém hospodářství vyplývají již z nedostatků v projekční činnosti. Proto byla SEI pověřena předcházet těmto nedostatkům již v projektové fázi prováděním expertíz projektové dokumentace. Od roku 1966 byla činnost SEI rozšířena o výchovnou a vzdělávací funkci. Do SEI byl začleněn Energetický institut, jehož hlavní náplní bylo zvyšovat kvalifikaci pracovníků v průmyslové energetice. V této době se SEI též profilovala jako ekonomicko-energetický poradce vydáváním různých odborných publikací.

1988 – 1989

V roce 1987 byl vydán zákon č. 88/1987 Sb. o státní energetické inspekci, který určil státní energetickou inspekci jakožto specializovanou kontrolu hospodaření palivy a energií v energetickém hospodářství. Důraz byl kladen na snižování energetické náročnosti a racionalizaci energetického hospodářství, kterým se rozumělo získávání, zušlechťování, úprava, přeměna, přeprava, skladování a spotřeba všech druhů paliv a energie. Orgány státní energetické inspekce byly Státní energetická inspekce pro Českou socialistickou republiku a Státní energetická inspekce pro Slovenskou socialistickou republiku jakožto orgány státní správy podřízené ministru paliv a energetiky. Tímto zákonem byl kodifikován stav republikového rozdělení organizací, který trval vlastně již od roku 1968. V čele byli hlavní inspektoři, které jmenoval a odvolával ministr paliv a energetiky. V jednotlivých krajích měly obě inspekce své pobočky, jejichž sídla stanovili hlavní inspektoři, a v jejichž čele byli krajští inspektoři jmenovaní a odvolávaní hlavními inspektory. Kromě kontrolní činnosti se orgány Státní energetické inspekce vyjadřovaly k hospodárnému využití paliv a energie vybraných staveb a územně plánovací dokumentaci, spolupracovaly na tvorbě technických norem, posuzovaly vývoj, výrobu a dovoz energeticky náročných výrobků a spotřebičů, a v neposlední řadě s cílem předcházet nedostatkům orgány státní energetické inspekce poskytovaly odbornou pomoc a konzultace, rozšiřovaly vědeckotechnické a ekonomické informace a zajišťovaly odborné specializované mimoškolní vzdělávání pracovníků. Odborná pomoc orgánům, organizacím a občanům se poskytovala za úplatu, konzultace bezplatně. Hlavní inspektor a krajští inspektoři mohli uložit kontrolovaným organizacím pokuty do výše stanovené právním předpisem. Pokuty bylo možno uložit i odpovědným pracovníkům orgánů a organizací včetně pořádkové pokuty. Ty byly příjmem státního rozpočtu federace a jejich správu vykonávala republiková Státní energetická inspekce. Inspekce byla příspěvkovou organizací a byla financována zejména z vlastních příjmů za technickou pomoc a školící a vzdělávací činnost a z menší části z příspěvku státu.

1989 – 2001

S přechodem naší ekonomiky na tržní podmínky od roku 1989 se změnilo zaměření energetické inspekce. Ta se stále víc zaměřovala na kontrolu účelnosti státem vynakládaných dotací do oblasti energetického hospodářství a na ochranu spotřebitelů před monopolním postavením výrobců energetických zařízení a spotřebičů a také výrobců a dodavatelů všech druhů energií. Reakcí na nové potřeby ekonomiky byl i nový zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, která se tímto zákonem stala rozpočtovou organizací s platností od 1.1.1995. SEI byla nadále správcem pokut, ale již nemohla inkasovat pokuty přímo z účtu kontrolovaných subjektů. Pokuty odpovědným pracovníkům byly zrušeny. Postupně byla ukončena činnost Energetického institutu a technická pomoc a celá činnost se soustředila na kontroly, zda držitelé autorizací dodržují ustanovení zákona a předpisů jej provádějících, zda odběratelé dodržují povinnosti uložené zákonem, zda ostatní fyzické a právnické osoby dodržují zákazy a omezení v ochranných a bezpečnostních pásmech podle zákona. Nadále inspekce poskytovala bezúplatně odbornou pomoc a konzultace v rozsahu své působnosti. Kontrolovaným osobám mohla inspekce uložit pokutu do výše stanovené tímto zákonem s tím, že maximální výše pokuty pro právnické a fyzické osoby podnikající podle tohoto zákona byla mnohonásobně vyšší než maximum pokuty pro nepodnikající fyzické osoby. V čele organizace stál ústřední ředitel a v jednotlivých krajích ředitelé územních inspektorátů.

2001 – 2011

Zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), byly od 1.1.2001 zásadně změněny podmínky podnikání a výkonu státní správy v energetice. Státní energetická inspekce se stala správním úřadem podřízeným Ministerstvu průmyslu a obchodu s členěním na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Sídla a územní působnost územních inspektorátů stanoví ústřední ředitel Státní energetické inspekce. V čele ústředního inspektorátu je ústřední ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr průmyslu a obchodu. V čele územního inspektorátu je ředitel, kterého jmenuje, řídí a odvolává ústřední ředitel. Státní energetická inspekce je organizační složkou státu se sídlem v Praze. Novelou energetického zákona vydanou ve sbírce zákonů pod č. 670/2004 Sb., došlo ke změně sídla územních inspektorátů a jejich územní působnosti. Jsou dána sídlem krajských úřadů a územním obvodem kraje a Magistrátu hlavního města Prahy.

SEI kontrolovala dodržování energetického zákona, zákona č. 406/2000Sb., o hospodaření energií a zákona 526/1990 Sb., o cenách v rozsahu zákona 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen. Zákonem č. 670/2004 Sb. se působnost SEI dále rozšířila na kontrolu dodržování zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů. Kontroly byly zahajovány na návrh Ministerstva průmyslu a obchodu, Energetického regulačního úřadu, či na základě vlastního zjištění. Při kontrole bylo postupováno dle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) od roku 2006 pak podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků později podle Daňového řádu.

2011 –

Novelou energetického zákona v roce 2011 přešla řada kompetencí v oblasti kontrolní činnosti na Energetický regulační úřad, a tím byla nově podle ustanovení § 93 odst. 1, stanovena působnost SEI, která v současné době kontroluje dodržování těchto zákonů:

• zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií,
• zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů,
• zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.

Státní energetická inspekce je organizační složkou státu, je podřízena ministerstvu a člení se na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Územní inspektoráty jsou vnitřními organizačními jednotkami Státní energetické inspekce. Sídla územních inspektorátů stanoví ústřední ředitel.

Od 1.1.2013 se kompetence a kontrolní činnost Státní energetické inspekce mění na základě nového zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů a na základě schválené novely zákona č. 406/2000 Sb., která nabude v převážné míře účinnosti od 1.1.2013 a jenž implementuje příslušné směrnice EÚ. S ohledem na zvyšované požadavky EÚ na užití a účinnost užití energií musí inspekce věnovat rozšířenou pozornost i této oblasti. Novelou zákona č. 406/2000 Sb. se upravují a rozšiřují její kontrolní činnosti a oprávnění v oblasti kontroly otopných soustav, klimatizačních systémů, splnění požadavků na užití energie ve výrobcích, při využívání budov, energetické náročnosti budov, energetických auditů a energetických posudků.

Státní energetická inspekce bude od 1. 1. 2013 v nové pozici z hlediska platnosti nového zákona č. 165/2012 Sb., kterým se mění původní podmínky pro podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále jen POZE) v současné době stanovené zákonem č. 180/2005 Sb. Dále se do zákona č. 165/2012 Sb. převádí ze zákona č. 458/2000 Sb. podpora elektřiny z druhotných zdrojů (dále jen DZE) a z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (dále jen KVET). Nově se také zavádí podpora tepla z obnovitelných zdrojů (dále jen TOZE). Dle oprávnění § 48 jí dané zákonem č. 165/2012 Sb. bude vykonávat kontroly v tomto nesmírně důležitém segmentu energetiky.

V nedávné historii inspekce například prováděla kontrolu fotovoltaických zdrojů (v roce 2013 například uložila na pokutách 10, 5 milionu korun).[6]

Přehled ústředních ředitelů (hlavních inspektorů):

Josef Bouša 1952 – 1963

Josef Pokorný 1963 – 1970

Ing. Jiří Pošta 1970 – 1976

Ing. Jaroslav Holubec 1976 – 1985

Ing. Josef Klepáč 1985 – 1990

Ing. Miloš Štěp 1990 – 2002

Ing. František Plecháč 2002 – 2008

Ing. Petr Holoubek 2008 – 2010

Ing. Pavel Maďar 2010 – 2011

Ing. Petr Holoubek 2011 – 2014

Ing. Pavel Gebauer 2014 - současnost

• Pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj se sídlem v Gorazdově 24 v Praze 2;[7]
• Pro Jihočeský kraj se sídlem v Lipenské 17 v Českých Budějovicích;[8]
• Pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina se sídlem v Kotlářské 53 v Brně;[9]
• Pro Královéhradecký a Pardubický kraj se sídlem na Ulrichově náměstí 4 v Hradci Králové;[9]
• Pro Liberecký kraj se sídlem na náměstí Dr. E. Beneše 26 v Liberci;[10]
• Pro Moravskoslezský kraj se sídlem v Provozní 1 v Ostravě;[10]
• Pro Olomoucký kraj se sídlem na třídě Míru 99 v Olomouci;[11]
• Pro Plzeňský a Karlovarský kraj se sídlem v Rejskově 3 v Plzni;[11]
• Pro Ústecký kraj se sídlem Winstona Churchilla 2 v Ústí nad Labem;[12]
• Pro Zlínský kraj se sídlem na třídě Tomáše Bati 853 ve Zlíně.[13]