Spolkový dům Hlahol

Pražský zpěvácký spolek Hlahol byl založen v lednu 1861, kdy jako 120členný mužský sbor poprvé vystoupil na pohřbu Václava Hanky. Od svého vzniku vystřídal Hlahol několik sídel, až v roce 1902 se díky darům členů a příznivců mohl rozhodnout pro výstavbu vlastního domu. V roce 1903 byla zakoupena parcela mezi nábřežím a Vojtěšskou ulicí a hned v roce 1904 byla stavba pod vedením stavitele Čeňka Gregora zahájena, zpočátku podle návrhů Františka Schlaffera, který byl členem výboru spolku. Projekt později dopracoval architekt Josef Fanta. Budova byla otevřena v září 1905, kdy proběhla první zkouška sboru.

V roce 1944 a 1945 byly některé prostory Hlaholu zabaveny a využívány protektorátními institucemi, mimo jiné také jako sklad mouky. Po válce budova Hlaholu chátrala. Až v roce 1998 byly zrekonstruovány střechy obou budov,[2] v roce 2012 prošla rekonstrukcí také fasáda a byly zrenovovány mozaiky, bronzové plakety mezi vchody i omítka.

Parcela uprostřed domovního bloku je zastavěna dvěma řadovými domy, jedním na Masarykově nábřeží a druhým ve Vojtěšské ulici. Mezi nimi je koncertní síň.

Průčelí do nábřeží je čistě secesní, čtyřpatrové, s šesti okenními osami. Obě krajní osy jsou zvýrazněny plochými rizality zakončenými vrcholovými štíty, v 1. a 2. patře jsou v krajních osách balkony s ozdobným zábradlím, v 1. patře s alegorickými postavami. V přízemí na obou stranách jsou plasticky vyřezávané vstupní dveře, nad pravými dveřmi je mozaika ptáka Fénixe s rozepjatými křídly a datem dokončení stavby 1905. Na celém průčelí jsou výrazné okenní šambrány. Nad středem průčelí je obloukový štít s obrazem alegorie hudby, který namaloval na keramice K. L. Klusáček (skupina vlevo naslouchá ženě vpravo, hrající na lyru). Nábřežní fasáda je zdobena štukovými alegorickými postavami od Josefa Pekárka, ornamenty a nápisy jsou od Karla Mottla. Mezi oběma vchody jsou pod okny mezaninu tři pamětní desky věnované sbormistrům Hlaholu: Bedřichu Smetanovi, Karlu Bendlovi a Karlu Knittlovi. Nad okny mezaninu je mezi plastikami zlatý nápis HLAHOL.

Průčelí druhého domu ve Vojtěšské ulici je rovněž čtyřpatrové a šestiosé, ale jeho fasáda má jak secesní, tak i neorenesanční prvky. Je výrazně členěná a dekorativně zdobená. Plochý rizalit zvýrazňuje střední čtyři osy, nad nimi je stupňovitý neorenesanční štít zdobený sgrafitem s nápisy a figurálními hudebními náměty od K. L. Klusáčka (větve s listy a ptáky). Na vrcholu štítu je polopostava, držící v ruce lyru (varyto, symbol spolku Hlahol). V obou krajních osách jsou v 1. patře trojúhelníkové arkýře a nad nimi ve 2. patře balkony s ozdobným zábradlím. Nad okny 1. patra je opět nápis se jménem spolku HLAHOL. Ve vestibulu této části je schodiště, v jehož oknech jsou dochované původní vitráže.

Prostor ve dvoře mezi oběma domy je ve výši polosutérenu a přízemí vyplněn koncertním sálem, zakrytým prosklenou sedlovou střechou.

V interiéru navazuje na koncertní síň galerie s obrazy K. L. Klusáčka. Na boční stěnu síně byla v roce 1934 umístěna velká alegorická luneta Píseň, namalovaná Alfonsem Muchou v roce 1921. V síni jsou i malé varhany. Stěny mají dřevěné obložení, nad ním jsou busty některých sbormistrů a činovníků Hlaholu. V interiéru budovy se dochovalo také mnoho původního secesního zařízení a stavebních detailů jako jsou dveře, zábradlí nebo lustry.[3]

Budova byla projektována jako spolkový nájemní dům. Kromě velké koncertní síně je vedle ní i Malý sál určený ke zkouškám a v prvním patře je muzeum, kde jsou vystaveny upomínky na historii a činnost spolku (například originál spolkového praporu od Josefa Mánesa nebo kladívko a lopatka, použité při pokládání základního kamene budovy).

Zajímavou součástí historie domu je, že v jeho nájemní části kdysi bydlely i dvě známé prvorepublikové herečky: Adina Mandlová a Hana Vítová.[4]

• 
  Celkový pohled přes nábřeží
• 
  Spodní část
• 
  Balkon
• 
  Štít, alegorie hudby
• 
  Plastická výzdoba 1. patra
• 
  Pamětní deska Bedřicha Smetany