Speciální mateřská škola

Do těchto zařízení jsou zpravidla přijímány děti s/se:

• vývojovými poruchami
• poruchami pozornosti
• opožděným vývojem řeči
• poruchami rozvoje kognitivních schopností
• sníženou úrovní rozumových schopností
• poruchami autistického spektra
• tělesným postižením nebo zdravotním oslabením
• kombinované vady
• jiným handicapem neumožňující nástup do běžné mateřské školy

Věk přijímaných dětí se zpravidla pohybuje mezi 3–7 lety, individuálně to ale může být upraveno i jinak, například na základě posuzované úrovně psychomotorického vývoje dítěte. Přijetí ředitelem školy je založeno na posudku z pedagogicko-psychologické poradny, posudku od psychiatra a logopeda. Myšlenkou speciálních mateřských škol je fakt, že i děti se speciálními vzdělávacími potřebami mají nárok na patřičné vzdělávání a uspokojování svých potřeb a zapojení do běžného života s respektem a empatií k jejich osobnosti. Cíli vzdělávacích programů je rozvoj dítěte k samostatnosti pro vzdělávání a život s ohledem na možnosti jeho handicapu. Počet dětí ve třídách bývá snížený z důvodu potřeby individuálního přístupu. Školy také úzce spolupracují s rodiči dětí, kteří se mohou například zúčastnit aktivit.[1][2]

Na základě Školského zákona mají speciální mateřské školy povinnost vytvářet své vlastní vzdělávací programy, při jejichž zpracování je vhodné vycházet z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání a z Manuálu k případě školního vzdělávacího programu mateřské školy. Formálně se nijak zásadně neliší od vzdělávacích programů v běžných mateřských školách. Jsou v něm uvedené základní identifikační údaje školy, její charakteristika, respektive typ mateřské školy, velikost, prostředí a charakter budovy, ve které se nachází, případná spolupráce s lékaři, odborníky, základními školami, rehabilitačními centry, projekty apod. Dále je potřeba doplnit rozvojové cíle jednotlivce o konkretizaci cílů speciálních, tedy co je nabízeno rodičům, jaké pomůcky a terapie se používají (rehabilitace, fyzioterapie, logopedie apod.), jakých potřeb se program dotýká, na jaký specifický rozvoj a vlastnosti se při výuce klade důraz a podobně, společně s prostředky, které škola využívá k jejich dosažení.

Dále se uvádí aktuální stav materiálního zázemí školy, psychosociální podmínky, zásady životosprávy, personální zajištění a spolupráce s rodiči dětí. Souběžně s tím se uvádí i potřeby oprav a doplnění nebo zlepšení zároveň s plány jak toho má být dosaženo.

Organizační stránka vyžaduje uvedení vnitřního uspořádání, tedy počtu a kapacity tříd, případné zaměření tříd, pokud jsou rozděleny například podle stupně handicapu dětí anebo jejich jednotlivých potřeb.

Musí být znám také přibližný denní program, tedy čas příchodu a odchodu dětí, časy jídel, časy cvičení, terapií, venkovních pobytů a podobně. Každodenní aktivity (například rehabilitace) jsou též zařazeny. Je žádoucí popsat uspořádání organizace vzdělávání, které zohledňuje speciální potřeby, tedy omezený počet dětí ve třídě, poskytování speciálních pedagogicko-psychologických služeb, zajištění asistentů a podobně.[3]

• Mateřská škola pro zrakově postižené
• Mateřská škola pro sluchově postižené
• Mateřská škola pro hluchoslepé
• Mateřská škola pro tělesně postižené
• Mateřská škola logopedická
• Mateřská škola speciální
• Mateřská škola při speciálním zařízení[4]

Ke školnímu roku 2019/2020 navštěvovalo mateřské školy 11 695 dětí se zdravotním postižením, tedy 3,2 %. Speciální třídy navštěvovalo 7 001 dětí, ty běžné 4 694. Z toho je 6 010 dětí postiženo vadou řeči, 451 zrakově, 309 sluchově, 452 tělesně, 726 mentálně, 1 016 s vývojovými poruchami, 1 205 s autismem a 1 526 s více vadami. V celé republice je tak k tomuto roku 11 695 dětí se zdravotním postižením, z toho nejvíce v Praze a Středočeském kraji (1 206 a 1016), nejméně v kraji Pardubickém (343).[5]

Speciální mateřské školy využívají i doplňující programy, které příznivě ovlivňují zdraví a rozvoj docházejících dětí. Aplikovány jsou buď ve spolupráci s externími zdravotníky, centry, odborníky nebo samostatně.

Patří mezi ně:

• Logopedie
• Kneippovy rehabilitace – šlapací vaničky, sprchy apod.
• Inhalace
• Metamorfní techniky (metoda pro uvolnění traumat)
• Pomoc psychologa
• Infrasauny, lightboxy
• Dílny rozvíjející motoriku (např. keramika)
• Trénink jazykových schopností
• Využívání bylinek (pěstování a využívání přímo ve škole)
• Relaxační terapie
• Terapeutické bazény[6]

Krátce po druhé světové válce se speciální školství zařadilo do samostatné sítě škol a školských zařízení. Školy a třídy se dělily dle stupně postižení. V roce 1978 došlo k přejmenování dotčených institucí na školy pro mládež vyžadující zvláštní péči. Některé děti byly klasifikovány jako nevzdělávatelné a ze systému tak byly vyloučeny zbavením povinné školní docházky.