Katedrála v Southwarku

Kostel je na tomto místě již déle než tisíc let. Nejstarší zmínku o něm obsahuje Domesday Book, Kniha posledního soudu (z roku 1086), podle níž o kostelu, který sloužil oblasti na jižním břehu Temže, zřejmě rozhodoval nevlastní bratr Viléma Dobyvatele, biskup Odo z Bayeux.

V roce 1106 zde za panování Jindřicha I. bylo augustiniánské převorství pod patronátem biskupů z Winchesteru, kteří si v roce 1149 postavili londýnské sídlo, Winchesterský palác, v bezprostředním sousedství kostela ve směru na západ. Z paláce se zachovala zeď s rozetou v ulici Clink Street.

Z kostela, tehdy zasvěceného Panně Marii, se dochovalo několik středověkých detailů.[2] V roce 1212 byl vážně poškozen požárem. Přesná data nejsou známa (nynější podoba kostela údajně pochází z let 1220 až 1420), ale i vzhledem k tomu, že k rekonstrukci došlo v 13. století, se stal prvním londýnským gotickým kostelem. Jeho základní dispozice stále má tvar kříže s hlavní lodí se šesti kaplemi, s příčnými loděmi, věží nad jejich křížením, presbytářem a kaplí Panny Marie. Za obzvlášť vynikající prvky gotické architektury bývá pokládán gotický chór a hrobka Johna Gowera (asi 1325 až 1408, básníka a současníka Geoffreyho Chaucera[3], který v této čtvrti žil.[4]

Pomník Johna Gowera z 15. století. Barevná výzdoba (polychromie) byla stále obnovována, což je neovyklé.

V 90. letech 14. století kostel znovu poškodil požár a okolo roku 1420 winchesterský biskup Henry Beaufort pomáhal s přestavbou jižního transeptu a dokončením věže.

Po reformaci a zrušení klášterů se stal farním kostelem Krista Spasitele. Byl v diecézi winchesterské do roku 1877, kdy ho spolu s dalšími farními kostely na jihu Londýna přesunuli do diecéze rochesterské Rochester.[5] Nynější budovu postavili mezi léty 1220 a 1420 a zachovala se převážně v gotickém stylu, ačkoliv loď v druhé polovině 19. století zrekonstruoval anglický architekt Arthur Blomfield.[6]

Za panování královny Marie, která získala přídomek Krvavá Marie, anglicky „Bloody Mary“, se zde konaly procesy s kacíři. V lednu 1555 tu bylo odsouzeno na smrt šest vysoce postavených kněží, včetně biskupa z Gloucesteru.[7]

Jako farní kostel pro oblast při jižním břehu Temže (Bankside) měl těsné vazby na velké alžbětinské dramatiky. Bratr Williama Shakespeara Edmund zde byl pohřben v roce 1607. Jeho hrob nebyl označen, ale do podlahy chóru později vsadili kamennou pamětní desku.

V kostele je od roku 1954[8] velké skleněné okno s barevnou mozaikovou výplní věnované Williamu Shakespearovi se scénami z jeho her a z roku 1912 socha z alabastru[9], kde dramatik drží v ruce psací brko.

Shakespearovo okno v Southwark Cathedral

Byl zde pokřtěn John Harvard (1607-1638), anglický kněz a emigrant, pokládaný za předního zakladatele Harvardovy univerzity, nejstarší univerzity v USA, protože jí mimo jiné po sobě zanechal knihovnu čítající několik stovek svazků.

Právě z úhlu pohledu z věže kostela Krista Spasitele v roce 1647 český umělec Václav Hollar nakreslil panorama Londýna, na němž přesně zachytil podobu města v 17. století (Dlouhý pohled na Londýn ze čtvrti Bankside). O více než třetí staletí později byla tomuto rytci a grafikovi v lodi katedrály odhalena pamětní deska, kterou vytvořil český sochař František Bělský[10]. Kromě Hollarova portrétu deska obsahuje verše londýnského antikváře a rytce George Vertuea z roku 1745.[11]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Southwark Cathedral na anglické Wikipedii a John Harvard Library na anglické Wikipedii.

• Václav Hollar
• František Bělský
• Southwark (londýnský obvod)
• William Shakespeare
• Křesťanská sakrální architektura

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Katedrála v Southwarku na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (anglicky)
• Oficiální stránka Harvardovy univerzity (anglicky)