Lahar

Lahar (termín pochází z Indonésie), někdy i sopečný bahnotok je doprovodný jev při některých sopečných erupcích. Lahar je velmi rychle tekoucí směsí sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a velkého množství vody.

Laharový proud na úbočí sopky Mount St. Helens, erupce v březnu 1982
Lahar sopky Santa María v Guatemale (1989).

Lahary jsou velmi nebezpečným projevem sopečné činnosti, možná nebezpečnějším než tekoucí láva. Příčinou je jejich velká mobilita (až několik desítek metrů za sekundu) a rychlost jejich šíření je srovnatelná s povodňovou vlnou. Jedna z nejstarších katastrof se odehrála v roce 79 při erupci sopky Vesuv, kdy bylo laharem zasáhnuto město Herculaneum. Poslední velká katastrofa se odehrála 13. listopadu 1985 v Kolumbii, kdy bylo město Armero pochováno pod osmimetrovou vrstvou laharu, který vznikl na více než 40 km vzdálené eruptující sopce Nevado del Ruiz.

Některá sídla, nacházející se v blízkosti sopek s pravděpodobným výskytem laharů (např. Rainier v USA nebo Ruapehu na Novém Zélandu) mají vypracovaný systém včasné výstrahy před blížícím se laharem.

Vznik
  • Roztavení sněhové nebo ledové pokrývky sopky při erupci
  • Zvýšení srážek, případně protržení kráterového jezera a smíchání se starším sopečným materiálem na svazích[1]
  • Zintenzivnění srážek do vrstev nezpevněných sopečných usazenin a popela
    • Vznik laharu mohou podpořit i menší drobná zemětřesení

Katastrofy zapříčiněné lahary

Zatímco bezprostřední okolí sopek, které je nejvíce ohroženo erupcemi, obvykle zůstává bez trvalého osídlení, širší okolí sopky je často kvůli úrodné půdě hustěji osídleno. Lidé se mohou domnívat, že hrozba sopky je v těchto oblastech nižší. Lahary proto v těchto oblastech mají značný ničivý potenciál, zejména díky rychlému a širokému průtoku.

  • 24. prosince 1953 došlo k největší železniční nehodě v historii Nového Zélandu, zvané katastrofa u Tangiwai. Lahar ze svahu vulkánu Ruapehu silně poškodil železniční most přes řeku Whangaehu u Tangiwai, krátce nato po mostě projížděl noční vlak Wellington-Auckland a zřítil se do proudu bahna. O život přišlo 151 lidí, některé z obětí se nikdy nepodařilo nalézt.
  • Lahar při erupci sopky Mount St. Helens 18. května 1980 velmi přispěl k rozsahu ničivé katastrofy. Lavina bahna a kamení a popela se z úbočí řítila rychlostí až 75 m/s a překonala vzdálenost více než 25 km.
  • 13. listopadu 1985 způsobil lahar vzniklý při erupci vulkánu Nevado del Ruiz v Kolumbii co do počtu druhé největší neštěstí při erupci sopky ve 20. století. Až 5 metrů vysoká přívalová vlna dosáhla 47 kilometrů vzdálené město Armero za dvě a půl hodiny. Zahynulo 28 700 lidí.
  • 29. prosince 1971 vznikl na svahu sopky Villarrica (2847 m n. m.) v Chile lahar s celkovou délkou 14 km, 128 metrů široký a až 8 metrů vysoký.
  • V březnu 2007, stejně jako v roce 1953, se rozlil lahar ze sopky Ruapehu. K ohrožení životů v tomto případě nedošlo, protože úřady v oblasti podél toku řeky Whangaehu přijaly včas účinná opatření a obyvatelstvo bylo varováno.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lahár na slovenské Wikipedii a Lahar na německé Wikipedii.

  1. SIGURDSSON, Haraldur; DELMELLE, Pierre; BERNARD, Alain. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Volcanic Lakes, s. 881. (anglicky) Dále jen Sigurdsson a kolektiv (1999).

Literatura
  • SIGURDSSON, Haraldur; VALLANCE, James W. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Lahars, s. 601-616. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.