Solný důl Bochnia

Důl v Bochni byl otevřen ve 13. století za vlády Boleslava V. Stydlivého a jeho manželky Kingy Polské.[1] Jedná se o nejstarší solný důl na území Polska, který patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec. Ve 14. století v dole pracovalo 120 - 150 horníků, v 15. a 16. století jejich počet dosahoval až 500. Od druhé poloviny 14. století byla sůl z Bochni dodávána i do oblasti Rusi a Uher. Důl byl v provozu byl až do 20. století, těžba byla zcela ukončena v roce 1990.

Solný důl v Bochni byl coby hornické muzeum zpřístupněn veřejnosti v roce 1995, například v roce 2008 si jej prohlédlo 140 000 návštěvníků. Mezi zajímavá místa v dolu patří kaple sv. Kingy, hala Ważyn a zatopená část chodeb, ve které je možné proplouvat ve dřevěných loďkách.[2]

Dne 26. 9. 2000 byl historický solný důl v Bochni prohlášen za polskou národní kulturní památku. Od roku 2013 je důl zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

• 
  Jedna ze soch, vytesaných v soli
• 
  Hala Ważyn v hloubce 248 metrů pod povrchem
• 
  Hala Ważyn – největší podzemní prostora dolu
• 
  Ukázka důlního zařízení v podzemní expozici
• 
  Kaple svaté Kingy