Sogdština

Sogdština je mrtvý severovýchodoíránský jazyk, kterým se mluvilo v Sogdianě, tedy v dnešním Uzbekistánu a Tádžikistánu, a v obchodních koloniích v čínské střední Asii, od 4. do 8. století. Společně s středoperštinou, baktrijštinou, sačtinou a parthštinou náleží do vývojové fáze íránských jazyků zvané středoíránské a vyniká velkým množstvím zachovaných literárních textů. Jejím moderním následníkem je jaghnóbština, kterou se mluví v severozápadním Tádžikistánu. V rámci sogdijštiny se rozlišují tři varianty v závislosti na tom texty jakého náboženství v ní byly psány: manichejská, buddhistická a křesťanská.[1]