Sociologický výzkum

Sociologický výzkum je systematický proces bádání, na základě kterého se snažíme popsat, předpovědět nebo vysvětlit sociální život jednotlivce, skupiny či společnosti. Cílem sociologického výzkumu je objektivně a reprezentativně popsat znaky a jevy vyskytující se u zkoumaného prvku ve společnosti. Sociologický výzkum zařazujeme do kategorie výzkumu ve společenských vědách.[1]

Typy sociologického výzkumu

Jednorázové

Replikační

Fáze sociologického výzkumu

Sociologický výzkum zkoumá jeden nebo více souvisejících výzkumných problémů. Řešení výzkumného problému má většinou několik po sobě jdoucích a navazujících fází. Nejdříve si výzkumník stanoví a specifikuje výzkumný problém, případně si položí výzkumnou otázku. Na základě tohoto výzkumného problému je poté formulována hypotéza, u které je ověřována pravdivost prostřednictvím analýzy získaných výzkumných dat. V závislosti na výsledcích analýzy dat jsou formulovány výzkumné poznatky a vyvozovány závěry, případně následuje jejich prezentace.[1]

Fáze sociologického výzkumu

Typy výzkumných přístupů u sociologického výzkumu

V sociologickém výzkumu se setkáváme nejčastěji se dvěma výzkumnými přístupy, a to s kvalitativním výzkumným přístupem a kvantitativním výzkumným přístupem. Výzkumník je schopen odpovědět na jasně definované výzkumné otázky na základě shromážděných empirických dat buď jejich vyčíslením (kvalitativní výzkum) nebo jejich smysluplností (kvantitativní výzkum). Často ale bývá v sociologickým výzkumu využívána i metoda smíšeného designu, kdy se při analýze kombinují jak prvky kvantitativního tak i kvalitativního výzkumného přístupu.[3]

Kvalitativní výzkumný přístup

Jedná se o výzkumný přístup, který se zejména zaměřuje na jednotlivce nebo skupiny a jejich pohled, pochopení a interpretaci světa. Hlavním nástrojem tohoto výzkumného přístupu je rozhovor. Z hlediska metody usuzování u kvalitativního výzkumu využíváme zejména indukci. Cílem je získat pomocí hloubkového rozhovoru komplexní a detailní informace o dané problematice.[4]

Kvantitativní výzkumný přístup

Výzkumný přístup je založen zejména na testování hypotéz, a na jejich následném potvrzení či vyvrácení. Data jsou získávána nejčastěji na základě dotazníkového šetření, pozorování či ankety. U kvantitativního výzkumu využíváme jako metodu usuzování zejména dedukci. Výsledkem je získání základního přehledu o zkoumaném problému.[4]

Smíšený výzkumný přístup

Jedná se o nový koncept, který se na půdě společenských věd objevuje teprve na počátku 21. století. Jedná se o směr, který vychází ze sloučitelnosti dvou typů výzkumů (kvalitativního i kvantitativního) a jejich použitelností v jednom výzkumném projektu. Předpokladem využití obou výzkumných přístupů v jednom výzkumném projektu je lepší pochopení výzkumné problematiky.[5]

Výzkumný vzorek v sociologickém výzkumu

Výzkumný vzorek představuje určitou podmnožinu populace, u které zkoumáme určité sociologické jevy a znaky. V sociologickém výzkumu jsou statistiky odvozené z tohoto vzorku analyzovány, aby bylo možné vyvodit závěry týkající se populace jako celku. Nejčastějším důvodem výběru výzkumného vzorku je právě snaha získání informací o celkové populaci.

Při výběru výzkumného vzorku dbáme zejména na jeho reprezentativnost vůči populaci.

Ve společenských vědách rozlišujeme několik typů výběru výzkumného vzorku.

Metodologie sociologického výzkumu

Metody sběru dat

Empirická data je možno sbírat pomocí speciálních postupů a technik, které tyto údaje zachycují. Mezi základní techniky v sociologickém výzkumu patří:

  1. Pozorování (přímé, nepřímé; zúčastněné, nezúčastněné; utajené, neutajené).
  2. Rozhovor (kategorizovaný, nekategorizovaný; zjevný, skrytý; individuální hromadný; měkký a tvrdý).
  3. Dotazníkové šetření (anonymní, neanonymní).
  4. Interview (s návodem, narativní, skupinové).
  5. Studium dokumentů (obsahová analýza, sémantická analýza).[1]

Metody usuzování

Mezi nejčastější metody usuzování v sociologickém výzkumu patří metoda indukce, metoda dedukce a metoda abdukce.

Indukce je proces usuzování, při kterém výzkumník vyvozuje obecný závěr, který získal díky dílčím poznatkům. Dedukce představuje proces usuzování, při kterém výzkumník na základě dílčích poznatků (premis) dochází k závěru, který vyplývá z těchto poznatků. Abdukcí se rozumí metoda usuzování, při které se jednotlivé poznatky (premisy) spojují s celkem.[4]

Komunikace výsledků sociologického výzkumu

Publikace

V České republice jsou výsledky sociologického výzkumu jsou odborné komunitě a odborné veřejnosti představovány publikováním Sociologického časopisu. Jedná se o recenzovaný vědecký časopis, který publikuje sociologické výzkumné práce k poznání společnosti od českých i zahraničních autorů. Časopis vychází 6x ročně (4x česky a 2x anglicky) v tištěné a online podobě.

"Sociologický časopis vychází od roku 1965. Publikuje stati, které se zabývají otázkami teoretické sociologie, články zkoumající sociální procesy probíhající v postkomunistických i jiných společnostech s důrazem na komparativní dimenzi analýzy, přehledové články zpracovávající vývoj v široké paletě oborů sociologie i příbuzných sociálních věd, metodologické statě, eseje, recenze české i světové sociologické produkce, informace o dění v sociologické obci, zprávy z konferencí a polemické příspěvky. Časopis je jako jediné z českých sociologických periodik zařazen do Web of Science a je uveden i v dalších prestižních vědeckých databázích."[6]

Aktuální impakt faktor Sociologického časopisu je 0,588.

Konference

Výsledky sociologických výzkumů jsou pravidelně prezentovány na národních konferencích České sociologické společnosti.[7]

Reference
  1. JEŘÁBEK, Hynek. Úvod do sociologického výzkumu : skripta pro posl. fak. sociálních věd Univ. Karlovy. 1. vyd. vyd. Praha: Karolinum 162 s. Dostupné online. ISBN 80-7066-662-5, ISBN 978-80-7066-662-3. OCLC 39578408
  2. 1925-1996., Disman, Miroslav,. Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uživatele. [s.l.]: Karolinum Dostupné online. ISBN 978-80-246-1966-8, ISBN 80-246-1966-0. OCLC 761168931
  3. NOVOTNÁ,. Metody výzkumu ve společenských vědách.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7571-052-9, ISBN 80-7571-052-5. OCLC 1226322780
  4. ROMAN, Švaříček; KOL, Šeďová, Klára a. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. [s.l.]: PORTÁL s. r. o. 379 s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0644-6. (česky) Google-Books-ID: mWvPDwAAQBAJ.
  5. SLOŽILOVÁ, Eva. Pragmatismus jako filozofický základ smíšeného výzkumného designu. Pedagogická orientace [online]. Masaryk University, 2011 [cit. 2014]. Dostupné online.
  6. REVIEW, Sociologický časopis / Czech Sociological. Hlavní stránka | Sociologický časopis / Czech Sociological Review. sreview.soc.cas.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
  7. Konference – Česká sociologická společnost [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.