Socialistická strana Srbska

Socialistická strana Srbska (srbsky Социјалистичка партија Србије, Socijalistička partija Srbije) je srbská levicová a nacionalistická politická strana. Byla založena v červenci roku 1990 Slobodanem Miloševićem. De facto se jednalo o transformovaný Svaz komunistů Srbska.

Socialistická strana Srbska
Социјалистичка партија Србије
Datum založení	17. července 1990[1]
Předseda	Ivica Dačić
Zakladatel	Slobodan Milošević
Sídlo	Bělehrad
Ideologie	socialismus demokratický socialismus levicový nacionalismus
Počet členů	200 000
Barvy	červená
Oficiální web	http://www.sps.org.rs/
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění Srbska:	20/250
Shromáždění Vojvodina:	6/120
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strana zvítězila v prvních volbách v roce 1990, když obdržela 46 % hlasů a 194 mandátů. Od roku 1992 na vládní úrovni spolupracoala s Radikální stranou Srbska, od roku 1993 také se srbskými Liberály. Během Miloševićovy vlády probíhal válečný konflikt v bývalé Jugoslávii, jeho vláda byla kritizována jako autoritativní.

Po svržení Miloševiće v roce 2000 přešla Socialistická strana do opozice, kde zůstala osm let, při tom v letech 2003–2007 tolerovala pravicovou vládu DSS, G17+, SPO a NS. V červenci 2008 se stala součástí proevropského kabinetu Mirko Cvetkoviće. V roce 2012 byla po volbách součástí vládní koalice se Srbskou pokrokovou stranou a měla premiéra (Ivicu Dačiće). Skutečnost, že člen postkomunistické strany zastával post premiéra byla pro liberální voliče v Srbsku překvapující až šokující.^[zdroj?] Ve volbách v březnu 2014 získala Socialistická strana 14 % hlasů, což při 250členné Národní skupštině znamená 45 mandátů. V parlamentních volbách v roce 2016 získala strana 10,95 % hlasů a 20 mandátů, celá její volební koalice pod vedením Ivici Dačiće získala mandátů 29 a umístila se na druhém místě.

Strana neudržuje žádné oficiální mezinárodní kontakty. V minulosti se ucházela o přijetí do Socialistické internacionály, nicméně byla drtivým způsobem odmítnuta (pro hlasovala pouze francouzská Parti socialiste a řecká PASOK). Jako podmínky přijetí SI požadovala změnu stranické politiky, tj. přeměnu na demokratickou a proevropskou politickou stranu.[2]