Sobědruhy

Název vesnice je odvozen ze staroslověnského slova drugъ (česky druh) ve významu ves sobědruhů. Německá varianta Soborten vznikla zkomolením českého jména. V historických pramenech byla vesnice uváděna pod názvy: Sobiedruhy (1334), Sobijedruhi (1335), Sobiedruhy (1337), Sobodruhy (1418), Sobiedruhy (1542, 1561), Sobodruh (1584), Sobodruhy (1628), Soborten a Sobothrn (1787) a Soborten (1833).[3]

První písemná zmínka pochází z roku 1334.[4]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2 017 obyvatel (z toho 967 mužů), z nichž bylo 820 Čechoslováků, 1 104 Němců, patnáct Židů a 78 cizinců. Většina se jich hlásila k římskokatolické církvi, ale osmdesát lidí patřilo k evangelickým církvím, 64 k církvi izraelské a 412 jich bylo bez vyznání.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měly Sobědruhy 2 189 obyvatel: 909 Čechoslováků, 1 221 Němců, osm Židů, dva příslušníky jiné národnosti a 49 cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 81 evangelíků, pět členů církve československé, 51 židů, čtyři členové jiných církví a 611 lidí bez vyznání.[6]

O někdejším významu sobědružské židovské obce svědčí dnes již jen zčásti dochovaný židovský hřbitov.

V minulosti, zejména v 17.–19. století, měla vesnice převážně židovské obyvatelstvo[8], byla to patrně jedna z nejstarších židovských obcí v severních Čechách[9]. Na (velice atypické) věži s hodinami dnes již zaniklé sobědružské synagogy byly uvedeny dva letopočty: 1553 a 1654. Synagoga poprvé v písemných pramenech doložena na počátku 18. století, patrně však starší, prošla několika přestavbami; ačkoliv v Sudetech, nacisté jí během tzv. Křišťálové noci kvůli pozici v zástavbě nevypálili; stržena byla před rokem 1958.[10]

Hebrejský a jidiš název Sobědruh zněl hebrejsky זאבארטן ‎, Zobortn[11][12], objevuje se i ve variantě סאבארטען Sabarten[12]. Oba názvy se dochovaly na několika sbírkových předmětech místní provenience v Židovském muzeu v Praze.

Do roku 1848 byli zdejší Židé nuceni žít v místním ghettu – zdejší Židovské ulici (německy Judengasse), název později (kol. 1900) změněn na U synagogy (německy Tempelgasse[13] či Tempelstrasse[13]), přetrval až do 2. sv. války, dnes ulice Bohosudovská.[13][14] Zdejší ŽNO spadala určitou dobu do litoměřického okresního rabinátu, ale v roce 1883 se osamostatnila a zvolila si za rabína Chaima (Heinricha) Galandauera, autora díla „Der Socialismus im Bibel und Talmud“). Na počátku 20. století měla sobědružská židovská obec asi 150 členů.[9]

Minimálně od roku 1669 zde existuje židovský hřbitov s řadou významných náhrobních kamenů.[10] Až do roku 1751 zde byli pohřbíváni též Židé z Drážďan.[15] Mnoho náhrobků nese nápis „מגרש פראג" ("Mi-Gereš Prag“), označující hroby Židů, kteří byli vyhnáni z Prahy, z nichž někteří „zemřeli jako mučedníci“.[9]

• Dušan Třeštík (1933–2007), historik
• Václav Svatoň (1915–1982), fotbalista