Smilov (Štoky)

První zmínka o Smilově pochází z roku 1308, kdy byl jako součást majetku pánů z Lichtenburka[2] pravděpodobně odprodán sedleckému cisterciáckému řádu (podle některých pramenů k odprodeji došlo již někdy kolem roku 1250)^[zdroj?]. Mezi lety 1379-1404 je v Městské trhové knize Německého Brodu mezi šenkýři uváděno jméno Ondřej ze Smilova. V letech 1390-1407 byli majiteli Smilova páni ze Smilova. V roce 1390 ves držel Hynek ze Smilova, od roku 1393 pak Epík ze Smilova.[2]

V roce 1407 byla ves zpustošena neznámými nepřáteli. Škody byly takové, že podle záznamů jakýsi Majnuš ze Smilova nemohl odvést ani povinný pacht vilémovskému klášteru. Později se již píše jen o poplužním dvoře.[2]

V letech 1566-1575 náležel Smilov s doloženým poplužným dvorem Janu Šmolovskému ze Šmolova. Po jeho smrti v roce 1575 zdědila statek Janova manželka Anna z Dobřenic, která jej později (roku 1577) odkázala svému druhému manželovi Adamu Vojkovskému z Mlhotic. Obec posléze získal Adamův bratr Kryštov Vojkovský, připomínaný poprvé až při prodeji osady roku 1594 Pavlu Mitrovskému z Nemyšle a na Jitkově.[2]

Pravděpodobně při prodeji obce v roce 1594 se poprvé uvádí smilovská tvrz, která zanikla někdy za třicetileté války a při soupisu poddaných z roku 1651 byl ve vsi evidován již jen panský dvůr.[2] Osadu téhož roku získal Pavel Mitrovský z Nemyšle. Od dědiců Pavla Nitrovského Smilov koupil v roce 1625 jihlavský rychtář Jan Rudolf Heidler z Bukova, držitel Stříteže. O třicet let později byl Smilov (statek a ves) odprodán dalším majitelům.

Dne 3. října 1701 přišel do Smilova jako nový majitel pan August Arnošt Šanovec z Ungerswertu, který na místě dřívější tvrze vystavěl zámek. Jednopatrový zámek obdélníkového půdorysu byl zbudován v barokním slohu se sedlovou střechou a s valeně sklenutým přízemím, do něhož vede prostý vchod bez portálu z hospodářského dvora.[2] Ve Smilově byl tou dobou emfyteutický dvůr, myslivna a mlýn. Ke Smilovu rovněž patřila i osada Na Vysočině. V roce 1725 byl Smilov prodán střítežskému panství. Majiteli se stali hrabata Sinzendorfové.

V roce 1900 měl Smilov 49 domů a 278 obyvatel, většinou Němců. V roce 1910 tvořili Němci kolem 90 % obyvatel. O dva roky později zde bylo 49 stavení, 268 obyvatel německé národnosti a 30 Čechů. Doloženi jsou i někteří živnostníci. Doloženým nájemcem dvora byl p. Rösler, který provozoval v místě i škrobárnu. Do roku 1930 vzrostl podíl českých obyvatel na více než 30%. V roce 1937 byla v obci otevřena česká škola.

Po tzv. Vítězném únoru zažil Smilov to, co celá republika. Majetek byl přidělen JZD, které zdevastovalo většinu památek. Od 1. července 1974 se obec Smilov včetně osady Vysočina staly územními částmi střediskové obce Štoky.

Podle sčítání 1921 zde žilo v 48 domech 289 obyvatel, z nichž bylo 153 žen. 72 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 214 k německé. Žilo zde 280 římských katolíků, 2 evangelíci a 6 příslušníků církve československé husitské.[3]

• Jaroslav Rössler (1902–1990) – fotograf