Slovenska ljudska stranka

Strana byla založena v roce 1988 jako první demokratická strana po druhé světové válce pod názvem Slovinský selský svaz. SKZ byla členským subjektem koalice DEMOS, který zvítězil v prvních svobodných volbách v roce 1990. Ve stejném roce strana upravila svůj název na Slovinský selský svaz – Lidovou stranu. V roce 1992 pak převzala název historické Slovinské lidové strany, jejímž skutečným pokračovatelem byli Slovinští křesťanští demokraté.

V letech 1992 až 1997 byla SLS opozicí vůči kabinetům Janeze Drnovšeka. V roce 1997 však SLS vstoupila do vládní koalice, kde fakticky působila jako vnitřní opozice. Předsedou Státního shromáždění byl ve druhém volebním období Státního shromáždění zástupce SLS Janez Podobnik.[2] Příležitosti se chopila Sociálnědemokratická strana Slovinska, která se rozhodla vyjádřit Drnovšekovi konstruktivní nedůvěru, do funkce nového premiéra byl vybrán ekonom Andrej Bajuk.[3] Bajuk dostal důvěru až ve třetím kole hlasování, když pro něj hlasovali dva blíže neznámí poslanci z levicového tábora. Pozice Bajukovy vlády nebyla vůbec jednoduchá a jediné téma, na kterém se koaliční strany shodly, byla čistka ve státním aparátu a státních podnicích.[4] Rozpory uvnitř sloučené SLS+SKD vyústily v odchod části členů – včetně premiéra Bajuka – a vznik nové křesťanskodemokratické strany: Nové Slovinsko – Křesťanská lidová strana (NSi).[5]

Ve volbách v roce 2000 utrpěla SLS+SKD porážku, když se počet jejích poslanců snížil z 19 na pouhých devět. Po volbách v roce 2000 vstoupila strana do koaliční vlády s Liberální demokracií a Sjednocenou kandidátkou sociálních demokratů. Po zvolení Drnovšeka prezidentem se premiérem stal Anton Rop a SLS+SKD vládu opustila.[6]

Po volbách v roce 2004 vstoupila SLS+SKD do koalice s Janšovou Slovinskou demokratickou stranou. Po volbách v roce 2008 se rýsovalo další setrvání ve vládě – tentokrát se Sociálními demokraty, ale SLS se po vnitrostranickém hlasování rozhodla odejít do opozice.[7]