Slaviboř

Název se vyvíjel od varianty Slayborsy (1355), Slawibors (1366), Sleyborž (1678), Sleyboř (1718), Sleborž (1720), Slegborž (1751), Slegborž a Sleyborž (1798), Sleiboř a Slegboř (1846), Slejborž a Slejboř (1850), Sjeborsch a Slejboř (1872), Slaviboř (1881), Slejboř (1893) až k podobě Slaviboř v roce 1924. Místní jméno vzniklo přidáním přivlastňovací přípony -jъ k osobnímu jménu Slavibor.[3]

V písemných pramenech se ves poprvé připomíná roku 1355. Od roku 1366 náležela k telčskému panství. Před třicetiletou válkou bylo ve vsi 8 usedlostí. V roce 1843 žilo v obci podle vceňovacího operátu 127 obyvatel ve 20 domech a 25 domácnostech. Na týdenní trhy se jezdilo ze Slaviboře do Telče. Desátky se odváděly farám v Urbanově a v Telči a také panství Telč. Již v této době je zmiňován v pramenech 1 mlynář, což svědčí o existenci mlýna. První známý zápis je v kronice obce Černíč z roku 1784, kdy byl Pazderův. Dále je uváděn majitel Johan Veselý. V roce 1866 další majitel Jan Bláha a od roku 1896 Jan Procházka. Jedná se o nejseverněji položený mlýn na této řece. Při stavbě železnice z Telče do Slavonic v roce 1902 bylo 6 domů na levém břehu Dyje zbořeno, ale do roku 1945 byly dva nové postaveny. Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roce 1900 byla výměra hospodářské půdy obce 229 ha. Obec byla elektrifikována v roce 1937. Uprostřed vesnice stávala "pastouška", která ale již také byla zbořena. V 60. letech minulého století byl v obci postaven kulturní dům a kanceláře JZD. V současné době je ve vesnici obydleno 15 domů, ale asi pouze z poloviny trvale žijícími obyvateli.

Do roku 1849 byla Slaviboř součástí panství Telč v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byla podřízena politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v soudní správě Okresnímu soudu v Telči. Po vzniku smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byla v letech 1855 až 1868 podřízena Okresnímu úřadu v Telči. V roce 1868 byly veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátila se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích. Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a Okresní soud v Telči, po územní reorganizaci roku 1949 zůstala součástí správního okresu Dačice a v jeho rámci nově vzniklého Jihlavského kraje. Při další územní reorganizaci v polovině roku 1960 byla připojena pod správní okres Jihlava a Jihomoravský kraj až do zrušení Okresního úřadu v Jihlavě koncem roku 2002. V roce 1960 se Slaviboř stala součástí obce Černíc. Od roku 2003 spadá pod pověřený Městský úřad v Telči v samosprávném kraji Vysočina. V soudnictví náležela obec do poloviny roku 1960 pod Okresní soud v Dačicích, poté pod Okresní soud v Jihlavě.

Podle sčítání 1930 zde žilo ve 14 domech 86 obyvatel. 86 obyvatel se hlásilo k československé národnosti. Žilo zde 83 římských katolíků, 2 evangelíci a 1 příslušník Církve československé husitské.[5]

V obci sídlí firmy Zemědělské družstvo Telč, Stavební a obchodní firma Dolezal, s.r.o., REIFENSERVICE BÖHM, s.r.o. a AGRODAST s.r.o.[7] Obcí prochází silnice III. třídy č. 40619 do Radkova[8] a železniční trať č. 227 Kostelec – Slavonice. Dopravní obslužnost zajišťují dopravci ICOM transport a České dráhy. Autobusy jezdí ve směrech Telč, Černíč, Myslůvka a Řásná[9] a vlaky ve směrech Kostelec a Slavonice.[10] Obcí prochází cyklistická trasa č. 5123 (z Myslůvky do Radkova) a zeleně značená turistická trasa (z Černíče do Telče).

V obci a okolí je jeden železný a tři kamenné kříže. U železniční zastávky je památník padlým občanům obce v první světové válce.

• 
  Slaviboř
• 
  Slaviboř
• 
  Slaviboř
• 
  Železniční zastávka ve Slaviboři