Slam poetry

Sám Marc Smith ve své knize Take the Mic: The Art of Performance Poetry, Slam, and the Spoken Word slam poetry definuje 5 základních stavebních kamenů slam poetry. [1]

1. Slam je poezie. Nejde o eseje, povídky nebo krátké příběhy. Občas zahrnuje storytelling a rétorický úvod. Je kombinací mnoha forem, ale základem jeho přitažlivosti (a jeho kořenů) je poezie.
2. Slam je performance. Básně jsou prezentovány se stejnou mírou preciznosti a profesionality, kterou můžete nalézt u jakéhokoliv jiného performativního umění. To je jeho základním vymezením v rámci poezie.
3. Slam je soutěž. Soutěž možná není smyslem slam poetry, ale je její základní ingrediencí.
4. Slam je interaktivní. Žádá zpětnou vazbu od publika. Slam činí z publika aktivního partnera ve všem, co dělá.
5. Slam je komunita. Někdy se nazývá rodinou, ačkoliv občas nefunkční, ale je mezinárodní rodinou lidí, kteří chtějí oslavovat poezii i performance.

Pro výslednou podobu slam poetry platí, že performativní přednes autorů je hodnocen na bodové škále 0-10 prostřednictvím poroty z publika, povětšinou shromážděném v baru. Pravidla pro celostátní soutěže v ČR jsou:[3]

1. vlastní text
2. časový limit do tří minut
3. žádné rekvizity

Od stand-up výstupů se liší zapojením básnických prvků, jako je rytmus, rýmování, popřípadě aktivním pohybem po jevišti či sále. Často tak připomíná rap bez hudebního podkresu. Rovněž se nepoužívají žádné rekvizity či kostýmy. Přednášený text může být předem připravený, eventuálně přímo na jevišti čtený, nebo může být báseň tvořena na místě; nicméně obsah výstupu by měl být vždy autorský. Slameři většinou vystupují jednotlivě, například ve Spojených státech ale umělci sdružení do týmů podle domovských měst soutěží o celostátní titul. Řada slamerů vystupuje pod pseudonymy.^[zdroj?]

Diváci mohou být vyzváni k interakci, jako je zadání tématu básně či slova, která má vystupující použít a očekávají se divácké reakce na výkon účinkujícího.^[zdroj?] Pokud ten dostatečně nezaujme, může být z pódia vypískán, nehledě na literární úroveň přednášeného textu.^[zdroj?] Americký slamer Bob Holman nazývá tento neortodoxní plebiscitní princip jako „democratization of verse“, demokratizace verše.^[zdroj?]

Slamové klání je hodnoceno samotným publikem pomocí náhodně rozdaných bodových karet na škále od jedné do deseti. Účastníci se rozlosují do pořadí, ve kterém budou vystupovat. Klání je dvoukolové, pořadí vystupujících se v druhém kole obrátí. Je-li akce součástí národního mistrovství, je doba výstupu omezena na tři minuty, za jehož překročení se strhávají udělené body, při exhibičních utkáních bývá limit neomezený. Moderátor (často nesoutěžící slamer) může také vyzvat „černého koně“, odvážlivce z publika, aby se k účinkujícím přidal.^[zdroj?]

Ve slam poetry se každý rok pravidelně pořádá mistrovství České republiky.[4]

Pravidla soutěžení se mohou v jednotlivých zemích lišit.

Roku 2003 byl v rámci olomouckého literárního festivalu Poezie bez hranic uspořádán první ročník mistrovství republiky ve slam poetry, jehož iniciátory byli básníci a spisovatelé Jaromír Konečný a Martin Reiner a literární teoretik Miroslav Balaštík. Vítězové regionálních kol se nakonec potkají ve finále, dlouhou dobu konaném v brněnském klubu Fléda. Pokud účinkující získá dva tituly, stává se „doživotním profesionálem“ a soutěžní sekce se již neúčastní.

Mezi držitele mistrovského titulu patří:

• Petr Brožovský pod uměleckým jménem Švéd získal titul v roce 2021[5]
• Matěj Klusáček pod uměleckým jménem Pan Fenek získal titul v roce 2019[6]
• Ondřej Hrabal získal titul v roce 2018
• Filip Koryta pod uměleckým jménem Dr. Filipitch získal titul v roce 2017[7]
• Jiří Charvát pod uměleckým jménem Rimmer získal titul v letech 2015 a 2016[8]
• Václav Šindelář pod uměleckým jménem Anatol Svahilec získal titul v roce 2014
• Matěj Masařík pod uměleckým jménem Metoděj Constantine získal titul v roce 2013[9][10]
• Martin Filippi získal titul v roce 2012[11]
• Ondřej Macl získal titul v roce 2009[12]
• Jan Jílek získal titul v roce 2008 a 2011[12]
• Jakub Folvarčný pod uměleckým jménem Jakub Foll získal titul v roce 2007 a 2010[12]
• Vladimír Vacátko získal titul v roce 2006[12]
• Bohdan Bláhovec získal titul v roce 2005[11]
• Tomáš Vtípil získal titul v roce 2004[12]
• Marian Palla získal titul v roce 2003[12]

Mimo to jsou pravidelně pořádána exhibiční vystoupení a slamerské dílny v městech po celé České republice či na festivalech, například na Colours of Ostrava či festivalu Pohoda.^[zdroj?]

Českou specifikou slamu je hojně zastoupený improvizační proud slam poetry.

Za Mekku čekého slamu bývá považována Plzeň.[13] Z mistrů republiky v Plzni svoji slammerskou kariéru rozjížděli Bohdan Bláhovec, Anatol Svahilec, Filip Koryta a Petr Brožovský. Z Plzně pochází první dáma českého slamu Marie Černíková (umělecké jméno Bio Masha), která se v roce 2010 stala v Budapešti vítězkou mezinárodního Tilos Slamu.[14] Z Plzně pochází básník Tomáš Kůs, který se věnuje organizaci slamů od roku 2003.[14]