Skvrnitost listů třešně a višně

Choroba byla popsána v USA v roce 1878. V roce 1885 byly zprávy o jejím rozšíření do Evropy. V roce 1939 byla popsána ve školce v Maďarsku, v roce 1960 se stala ekonomicky významnou. V 21. století se v Evropě stává široce rozšířenou chorobou.[2]

Olistění s chorobou 21. července.

Napadány jsou nejdříve starší listy, kde se tvoří skvrny. Na řapících a stopkách vznikají drobné, šedohnědé ohraničené skvrny. Na plodech jsou skvrny tmavší až šedočerné, ostře ohraničené, často dochází ke splývání a k deformacím.

Skvrny na listech jsou 1 až 2 mm velké zpočátku bez zřetelných okrajů, později jsou ostře ohraničené.[3]

Během vegetace listy následkem napadení žloutnou nebo červenají, postupně nekrotizují, deformují se a opadávají. Velikost plodů se podstatně zmenšuje. [4] Plody se scvrknou a svraští. [5]

U náchylných odrůd višně způsobuje nepříznivé ovlivnění jakosti a množství sklizně. Vzhledem k poškození olistění uprostřed vegetace a prodlužování vegetačního období negativně ovlivňuje i mrazuvzdornost. Výjimečně při napadení plodů může dojít i k přímému znehodnocení sklizně. V některých zemích způsobuje choroba úplné defoliace stromů ještě před sklizní. [6]

Houba přežívá nejchladnější období roku jako saprofyt na opadaných listech. Na opadaných listech se na jaře vyvíjejí a vyzrávají plodnice - apotecia a v nich vřecka a askospory. Současně přezimuje i konidiové stadium houby. Askospory jsou obvykle zralé v období 3 - 4 týdny po odkvětu třešně a postupně se podle podmínek uvolňují. V závislosti na srážkách trvá infekční období po dobu 4 - 6 týdnů. Na stejných listech se ve stejnou dobu v acervulích diferencují a zrají konidie, které jsou rovnocenným zdrojem primárních infekcí. V průběhu vegetace až do podzimu se onemocnění šíří konidiemi.[7]