Sklobeton (konstrukce)
Sklobeton je zkrácený výraz pro stavební konstrukci tvořenou betonem, skleněnými tvárnicemi a ocelovou výztuží.
Baťův mrakodrap, Zlín
Sklobetonové konstrukce
Ze sklobetonu se vytváří svislé i vodorovné konstrukce, které díky použitým luxferám umožňují různou míru prostupu světla skrz konstrukci. Vlastnosti sklobetonu jsou rozmanité a závisí na druhu a množství použitých materiálů. Nosnou konstrukci sklobetonových konstrukcí tvoří výhradně železobetonový (u nosných prvků), nebo betonový (u nenosných prvků) rám, případně trámy.
Nosné konstrukce
Zde se sklobeton používá nejčastěji na zastropení prostor vyžadujících větší přístup denního světla. Příkladem mohou být stropy sklepních světlíků, ateliéry, nebo pasáže (Václavská pasáž na Karlově náměstí v Praze). Geometrický tvar zastropení může být charakteru rovinné desky nebo křivky (kruhový oblouk – klenba, parabolický oblouk, atd. Po stavebně-technické stránce jsou obvyklé dvě varianty těchto stropů. První je varianta s rovným podhledem, kdy nosné trámy lícují na vnějším i vnitřním povrchu stropu se skleněnými tvarovkami. U tohoto druhu se zpravidla používají duté tvarovky. Druhou možností je sklobetonový strop s viditelnými trámy. Tento se z hlediska statického působení neliší od typu prvního. Rozdíl spočívá v tom, že na vnitřní straně stropu nosné trámy přesahují skleněné tvarovky. U této varianty se používají hlavně tvarovky, které nejsou uzavřené, tj. nemají vzduchovou dutinu. Dle statického působení můžeme rozlišit tyto stropy na tzv. jednosměrně nebo obousměrně pnuté. U jednosměrného systému jsou nosná žebra vedena pouze v jednom směru (vždy v tom půdorysně kratším). Žebra vedoucí v druhém směru tedy nejsou nosné a jejich únosnost se při návrhu nezohlednuje. U obousměrného systému se vedou nosná žebra v obou směrech. Tento druhý systém se používá k zastropení půdorysů o poměrech rozměrů cca 1:1,5.
Nenosné konstrukce
Zejména zde našly sklobetonové konstrukce své uplatnění jako příčky a výplně otvorů. Příčky se staví z uzavřených dutých tvárnic, u starších objektů se můžeme setkat i s tvárnicemi plnými. Tvárnice se kladou na sebe a do ložných spár se vkládá betonářská výztuž nebo pásková ocel. Příčka se musí ukotvit do přiléhajícího zdiva. Buď se do zdiva vysekají drážky hluboké min. 25 mm a široké min. 50 mm. Při vyzdívání příčky se pak do drážky provádí betonový rám vyztužený betonářskou ocelí. Rám musí být v drážce uložen do pružné vložky, (vyrobené např. z plsti), která se do drážky vloží před započetím práce. Jestliže drážku nelze vysekat (železobetonové stěny), potom se příčka kotví do ocelového U profilu upevněného k nosným stěnám hmoždinkami, případně nastřelením.
Je-li příčka vyšší než 3 metry, dělí se železobetonovým trámem. Je třeba zdůraznit, že sklobetonové tvárnice nesmějí být přímo zatíženy váhou konstrukcí nad příčkou. Příčky o velké ploše se člení dilatačními spárami na plochy o velikosti asi 12 m čtverečních. Výplně otvorů se provádějí stejně a platí zde stejné zásady. Pro dosažení požadovaného tepelného odporu musí být výplně oddělující vnitřní a vnější prostory vždy provedeny z dutých tvarovek.
Velká staveništní pracnost vedla u nenosných sklobetonových prvků k jejich prefabrikaci. Prefabrikáty se používají většinou jako výplně otvorů (okna). Vyrábějí se v modulových rozměrech a do stavby jsou montovány pomocí zdvihací techniky, např. autojeřábu.