Skener

Skener, popř. scanner[1][2] (anglicky scanner, výslovnost [skenə], původní význam snímač) je hardwarové vstupní zařízení umožňující převedení fyzické 2D nebo 3D předlohy do digitální podoby (digitálního snímku čili naskenovaného souboru/dokumentu (anglicky scanned file/document), zkráceně skenu anebo scanu[3] (anglicky scan)) pro další využití, a to většinou s dopomocí skenovacího/scanovacího počítačového programu (softwarové aplikace), a sice nejčastěji v ke skeneru připojeném počítači, popř. mobilním telefonu atp. Dále se dělí dle dvou technologií, přičemž první z nich využívá technologii tzv. neviditelné záření (anglicky invisible radiation) a druhý z nich technologii tzv. LED osvětlení (anglicky near light).

Stolní skener, 2D - plošný

Historie

1957 – První digitální snímek vytvořený na počítači Russellem Kirschem na U.S. National Bureau of Standards, dnes známý jako Národní institut pro standardy a technologie (National Institute of Standards and Technology, nebo NIST).[4]

Dělení skenerů podle konstrukce

Dělení skenerů dle technologie

Neviditelné záření (invisible radiation) a LED osvětlení

Čtečky čárových kódů

Dělí se na 1D a 2D podle typu čárového kódu. Využívají paprsku laseru nebo laserové diody. Mohou být ruční (tzv. „pistole“), nebo zabudované (např. v pokladnách).

Ruční (hand-held)

Ruční skener

Tímto skenerem je nutno ručně přejíždět po snímané předloze. Nevýhodou je malá kvalita nasnímaného obrazu způsobená jak nízkým rozlišením snímače, tak nutností přesného ovládání ze strany uživatele. Používá se tam, kde je třeba rychle snímat malé plochy, případně při nemožnosti umístění předlohy do stolního skeneru. Dnes téměř vymizel vzhledem k masivnímu rozšíření stolního typu.

Stolní (flatbed)

Stolní skener

Předloha se pokládá na sklo, pod nímž projíždí strojově ovládané snímací rameno, princip je tedy podobný jako u kopírky. Dnes jsou už velmi levné (od cca 1000 Kč) a proto se staly naprosto běžnou součástí všech domácností. Nevýhodou je zejména možnost snímání jen relativně tenkých předloh. Velkoformátové skenery jsou schopné snímat předlohu po sloupcích. Dražší modely často snímají pomocí přídavných nástavců také diapozitivy a negativy.

Bubnové (drum)

Bubnový skener

Předloha je nalepena na rotujícím válci a je snímána paprskem. Pro sejmutí obrázku postačí jedna fotodioda, která snímá jeden bod. Nejprve se přečte jeden „sloupec“ (tj. jedna otáčka bubnu), pak se fotodioda posune o jeden sloupec vedle, až je postupně sejmut celý povrch bubnu. Nevýhodou bubnového skeneru je vysoká cena, a proto jsou využívány zejména pro snímání velmi velkých předloh, případně tam, kde je potřeba velice vysoká kvalita výsledku (např. z předlohy – diapozitivu je potřeba vytisknout plakát rozměru A2). Tato technologie je zároveň nejstarší.

Filmové

Filmový skener

Slouží pro snímání jednotlivých políček filmu. Vzhledem ke svému specifickému účelu jsou vesměs používány pouze profesionálně. Např. systém Flextight a High-End skener Hasselblad Flextight X5.

3D

Nová technologie umožňující pomocí laserových paprsků nasnímat i trojrozměrný objekt. Velice nákladná technologie pouze pro profesionální využití.

Parametry skenerů

První fotografie naskenovaná do počítače, 1957

Barevná hloubka

Udává množství odstínů barev, které je schopen skener nasnímat. Dříve obvyklou barevnou hloubkou je 24 bitů (8 bitů na každý barevný kanál), což znamená možnost záznamu v 16 777 216 odstínů. U současných přístrojů dosahuje barevná hloubka nejčastěji 48 bitů (16 bitů na kanál) (281 474 976 710 655 odstínů).

Rozlišení obrazu

Udává se obvykle v DPI (počet tiskových bodů na palec) a znamená jemnost snímacího rastru a potažmo s tím spojenou datovou velikost výsledného obrazu. S větším rozlišením se tato velikost zvyšuje. Rozděluje se na hardwarové (ovlivněné vlastní optickou sestavou a snímačem) a softwarové (ovlivněné ovladačem), které je vždy vyšší (zpravidla dvojnásobně), ale kvalita už může být kolísavá. Pro některé účely je příliš velké rozlišení zbytečné. Dnes používaná rozlišení se pohybují mezi 1 200 a 5 900 DPI.

Maximální velikost snímané předlohy

Čtečky a filmové skenery jsou jednotné – snímají standardní čárové kódy, resp. standardní filmové pásy. Ruční skenery zvládají (potenciálně) nekonečný pruh o šířce do cca 210 mm, stolní modely bývají do formátu A3.

Denzita

Denzita je dekadickým logaritmem opacity , kde D je denzita a O opacita. V případě skenerů, které snímají odrazem světla od předlohy je opacita poměrem intenzity dopadajícího světla ku intenzitě odraženého světla.

Udávají se 2 hodnoty denzity:

  • maximální denzita Dmax. Dmax udává maximální rozlišitelnou hodnotu denzity. V praxi se význam této hodnoty vysvětluje na snímání černé plochy s jemnou tmavou kresbou. Tam kde skenery s vysokou hodnotou Dmax ještě sejmou kresbu, levné skenery s nízkou hodnotou Dmax (např. 1D či 2D) sejmou jen jednolitou černou plochu.
  • dynamický rozsah denzit (Dmax-Dmin). V podstatě se jedná o rozsah denzit, které je skener schopen sejmout.

Digital ICE

Digital ICE je technologie odstraňující kombinací softwarových a hardwarových prostředků prach a škrábance při digitalizaci průhledných předloh (pozitivních a negativních filmů).

Rozpoznání textu

Optické rozpoznávání znaků je metoda, která pomocí skeneru umožňuje digitalizaci tištěných textů, s nimiž pak lze pracovat jako s normálním počítačovým textem. Například OCRopus a Adobe Acrobat

Odkazy

Reference

  1. skener: pravidla českého pravopisu. www.pravidla.cz [online]. [cit. 2022-04-30]. Dostupné online.
  2. Scan: pravidla českého pravopisu. www.pravidla.cz [online]. [cit. 2022-04-30]. Dostupné online.
  3. Seznam odpovědí | dotazy.ujc.cas.cz. dotazy.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2022-04-30]. Dostupné online.
  4. Archivovaná kopie. www.nist.gov [online]. [cit. 2012-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-06.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.