Sixto Rodriguez

Jeho kariéra začala v hudebních klubech amerického Detroitu. První singl vydal u společnosti Impact Records už roku 1967. Neprodával se a nahrávací společnost proto o další písně už neměla zájem. O více než dva roky později se však o jeho sugestivních písních a zpěvu doslechli producenti Dennis Coffey a Mike Theodore, které svým projevem velice zaujal. V návaznosti na to pak roku 1970 u americké společnosti Sussex Records vydal album Cold Fact. Přestože se album dobře neprodávalo, vyšlo o rok později druhé album Coming from Reality. Rozpracované třetí album už zůstalo nedokončené, protože nahrávací společnost od smlouvy odstoupila kvůli komerčnímu neúspěchu dosavadních nahrávek.[1]

Poté se vrátil ke klubovému hraní a na živobytí si vydělával převážně jako nekvalifikovaný stavební dělník. Současně si také doplňoval vzdělání. Roku 1981 získal bakalářský titul z filozofie na veřejné státní škole Wayne State University's Monteith College v Detroitu.[2] Celkově však žil způsobem života nižší třídy. Z vyprodukovaných nahrávek žádné platby nedostával.

Mezitím se jeho nahrávky dostaly do Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky a několika dalších zemí. Vzhledem k tomu, že už na hudební vydavatelství nebyl nijak napojen a nahrávky navíc často kolovaly privátními cestami, neměl o jejich oblibě žádné informace. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let na krátký okamžik obnovil svou hudební kariéru poté, když dostal zprávu o popularitě svých písní v Austrálii. Koncerty v Austrálii byly však nakonec jen epizodní záležitostí.

Dokumentární film Pátrání po Sugar Manovi z roku 2012 mapuje popularitu nahrávek v JAR, kde v sedmdesátých a osmdesátých letech vládl režim apartheidu a země se ocitla v mezinárodní izolaci. Jeho nahrávky se mezi mladými Afrikánci šířily živelným způsobem a současně s nimi kolovala i legenda, že jejich autor spáchal sebevraždu. Rodriguezovy nahrávky ovlivnily celou generaci Afrikánců, o samotném zpěvákovi ale prakticky nikdo nic nevěděl.[3]

Až v devadesátých letech 20. století se dvěma fanouškům podařilo zjistit některé skutečnosti o jeho životě a spojit se s ním. Následné koncerty v JAR zaznamenaly velký ohlas a odstartovaly jeho oživenou kariéru.[4][5]

Zajímavostí je, že ačkoliv významná část sekvencí filmu (včetně autentických záběrů do publika v hale s několika tisíci lidmi) byla natočena v JAR, téměř se v nich neobjevují černoši. Tento fakt je možné přičíst tomu že Rodriguezova popularita v JAR byla téměř výlučně záležitostí Afrikánské komunity, jak o tom ve filmu hovoří Willem Möller.