Siréna (mytologie)

Sirény jsou prý dcerami Achelóa, boha velké řecké řeky téhož jména, a Múzy tance Terpsichory a původně patřily mezi nymfy bohyně Persefoné. Poté, co ji unesl bůh podsvětí Hádes, Sirény zatrpkly a začaly se mstít na námořnících.

Ale možná byly potomky Forkýse a Kétó.

Mezi známé hrdiny antické mytologie, kteří se se Sirénami setkali, patří Odysseus a Argonauti. Odysseus při své dlouhé plavbě z trojské války poznal ostrov Sirén dříve, než se dostali na doslech, a proto nařídil svým mužům, aby si zalepili uši voskem a nemohli tak být přilákáni jejich zpěvem. On sám se však neohlušil, pouze se nechal připoutat ke stěžni, a tak jako jediný mohl slyšet jejich líbezný zpěv.

Argonauti byli rovněž lákáni zpěvem Sirén, ale měli s sebou velkého pěvce Orfea, který je ochránil před Sirénami tak, že je svým zpěvem přehlušil.

Sirény byly v antice zobrazovány jako napůl ženy, napůl ptáci (podobně jako harpyje). Inspirací jejich vzhledu byli zřejmě někteří mořští ptáci.

Později, zhruba od 8. století však začaly být zobrazovány i jako ženy s rybím ocasem, tedy mořské panny. Česky se pak někdy označují jako ochechule.

V heraldice bývá siréna zobrazována jako figura položeny s dvěma rybími ocasy a ptačími křídly.

• Oba názvy (siréna i ochechule) se používají jako označení řádu mořských savců, do nějž patří kapustňáci a dugongové, kteří svým vzhledem mohli mořské panny připomínat.
• V současnosti se jako siréna označuje zařízení vydávající kvílivý zvuk, používané pro varování před nebezpečím.