Sikorsky S-43

Jednalo se o zmenšenou verzi letounu Sikorsky S-42 „Clipper“. Zvládl přepravit 18 až 25 cestujících, s odděleným kokpitem pro dvojčlennou posádku.[1] Označení „Baby Clipper“ bylo odvozeno od přezdívky amerických aerolinií.

Celkem bylo vyrobeno přibližně 53 letounů S-43, včetně dvouocasé verze S-43B.[1]

Kabina letounu Sikorsky S-43.

Letoun Sikorsky S-43 na letišti Gressholmen u města Oslo (1936)

Hydroplán S-43 poprvé vzlétl v roce 1935.

S-43 byl používán pro lety na Kubu a do Latinské Ameriky společností Pan American World Airways. Havajské aerolinky Inter-Island Airways (od roku 1941 Hawaiian Airlines) byly prvními uživateli letounu S-43.[2] Používaly čtyři letouny S-43 k přepravě cestujících z Honolulu po Havajských ostrovech. Inter-Island Airways prodaly svůj jediný S-43B nizozemským aeroliniím KLM.[2] Jeden letoun byl zakoupen norskými aeroliniemi Det Norske Luftfartselskap. Brazilské aerolinie Panair do Brasil používaly sedm letounů S-43. Pět letounů používaly během let 1937–1945 francouzské aerolinie Aéromaritime na koloniálních cestách mezi Dakarem a Pointe-Noire v Kongu.[3] Americké Reeve Aleutian Airways vlastnily dva letouny v 50. letech, jeden funkční a jeden na náhradní díly. Další S-43 vlastnil na Aljašce neznámý uživatel, ten se zřítil někdy v 50. letech u města Chignik na Aljašce.[4]

Pět letounů získal Armádní letecký sbor Spojených států amerických v roce 1937 pod označením OA-8 a byly používány pro přepravu nákladu a cestujících.[5] 17 letounů získalo Námořnictvo Spojených států amerických mezi lety 1937 a 1939 pod názvem JRS-1 a dva z nich sloužily Námořní pěchotě Spojených států amerických. Na konci roku 1941 zůstal pouze jeden stroj ve službě.[6]

14. dubna 1936 stanovil pilot Boris Sergievskij výškový rekord pro hydroplány, když dosáhl výšky 27 950 stop (8 520 m) nad městem Stamford v Connecticutu. Na palubě tohoto letu byl také konstruktér Igor Sikorskij.[7]

Za dobu provozu letounu S-43 bylo registrováno 10 nehod, celkem v nich zemřelo 55 osob.[8]