Siegfried Taub

Pocházel z židovské rodiny v Telči. Zde vystudoval reálku.[1] Vyučil se obchodním příručím, angažoval se v odborovém hnutí a pracoval v Jihlavě, Mladé Boleslavi a Klagenfurtu. Od roku 1902 byl úředníkem a v letech 1911–1925 i ředitelem okresní nemocenské pokladny v Brně. Byl aktivní v odborové organizaci úředníků. Od roku 1909 byl členem rakouské sociální demokracie na Moravě.[2]

Od roku 1924 byl generálním tajemníkem německé sociální demokracie v ČSR (DSAP). Profiloval se jako odborník na otázky sociálního pojištění. Působil v Brně.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 byl zvolen za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR do Národního shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935.[5] Mandát si podržel i za druhé republiky až do zrušení parlamentu po okupaci Československa.[7]

Profesí byl tajemníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[8]

Koncem 30. let 20. století pomáhal německým uprchlíkům, kteří se uchýlili do Československa. V letech 1938–1939 vedl vystěhovaleckou ústřednu DSAP v Praze. Po německé okupaci Československa se ihned 15. března 1939 skryl na britském velvyslanectví. Koncem března 1939 získal povolení k vycestování a společně s politikem Franzem Krejčím odešel do Polska.[2] Za druhé světové války pobýval v exilu. Spolupracoval s československou emigrací okolo Edvarda Beneše.[1] Jeho synem byl českoněmecký herec Valtr Taub.[9]