Shakespeare (programovací jazyk)

První řádek v Shakespearovském programu se říká „název“. Kompilátor považuje cokoli od prvního řádku do první tečky za komentář.

Toto je část, kde jsou deklarovány proměnné. Každá proměnná může obsahovat celočíselnou hodnotu (se znaménkem +, nebo -) a má následující formu:

Jméno, Popis

Kde Jméno je název proměnné, Popis je kompilátorem ignorován. Kompilátor rozpozná pouze jména, která odpovídají skutečným shakespearovským postavám.[1]

Shakespearovský kód je rozdělen na Akty, které obsahují Scény, ve kterých spolu interagují postavy (proměnné). Každý Akt a Scéna jsou očíslovány římskými číslicemi a slouží jako GOTO štítek. Jakýkoli kód za dvojtečkou je považován za komentář. Jsou psány ve formě:

Act I: Hamlet's insults and flattery.
Scene I: The insulting of Romeo.

"Dějství I: Urážky a lichocení Hamletovy.
 Scéna I: Urážka Romea."

Jednotlivé řádky kódu mají podobu dialogu. Když jedna postava hovoří k druhé, tak její proměnné přiřazuje, mění hodnotu, nebo ji nutí k výstupu. Postavy lze oslovit pouze jako „you“ nebo „thou“ (čes. ty). Tedy, když jsou pronášeny repliky, na jevišti musí být přesně dvě postavy: jedna, která promlouvá, a druhá ke které je promlouváno.[1] K vyvolání proměnné na jeviště se používá příkaz Enter (čes. přichází) se seznamem jedné nebo více postav. Příkaz Exit (čes. odchází) řekne přesně jedné uvedené postavě, aby jeviště opustila. Po příkazu Exeunt opustí jeviště postavy uvedené v seznamu, nebo v případě, že seznam je prázdný, opustí jeviště všechny postavy.[1] Používá se následující formát:

[Enter Juliet] 
[Enter Romeo and Juliet]
[Exit Romeo]
[Exeunt Romeo and Juliet]
[Exeunt]

"[Přichází Julie] 
 [Přichází Romeo and Julie]
 [Odchází Romeo]
 [Exeunt Romeo and Julie]
 [Exeunt]"

Repliky jsou reprezentovány jako dialog vedený postavou a skládají se z alespoň jedné věty. Každá věta může proměnné přiřadit novou hodnotu, přikázat její výstup nebo přijetí vstupu. Repliky mohou také manipulovat se seznamy nebo se chovat jako podmíněný nebo goto příkazy. Replika začíná jménem postavy a dvojtečkou. Jelikož je tato postava řečníkem, druhá postava na jevišti je proměnná, která se označuje jako „you“ nebo „thou“ (čes. ty).

Konstanty jsou reprezentovány kombinací podstatných a přídavných jmen; jazyk rozpozná konečný seznam každého z nich a oba seznamy rozděluje, podle toho jestli mají pozitivní, negativní nebo neutrální tón, tak jak je vnímají Åslund a Hasselström. Kladná a neutrální podstatná jména mají hodnotu 1 a záporná podstatná jména mají hodnotu -1.

Například, "flower'' (květina) má hodnotu 1, protože květiny jsou pěkné. Zatímco "pig'' (prase) má hodnotu - 1, protože prasata jsou špinavá. Neutrální jména, jako strom "tree'' (strom), se také počítají jako 1.[1]

Jakékoli přídavné jméno znásobuje podstatné jméno číslem 2 a přídavná jména lze skládat za sebe.[1] Analyzátor ignoruje přivlastňovací zájmena, zatímco slova týkající se základní aritmetiky, jako "sum", "quotient", and "cube" (čes. součet, podíl, mocnina), jsou rozpoznávána jako operace. Věta, která přiřadí hodnotu znaku, začíná slovy „you“, nebo „thou“ (čes. ty), může volitelně pokračovat slovy "are as [any adjective] as", česky jsi stejně [jakékoli adjektivum] jako“, a poté poskytuje matematický vzorec pro novou hodnotu v podstatných a přídavných jménech, proměnných a operacích. Následují příklady těchto replik:

Hamlet:
 You lying stupid fatherless big smelly half-witted coward!

Juliet:
 You are as villainous as the square root of Romeo!

"Hamlet:
 Ty lživý hloupý bezohledný o-otce-připravený velký páchnoucí přihlouplý zbabělče!

Julie:
 Jsi stejně ničemný jako druhá odmocnina Romea!"

Matematické vzorce mohou také použít jména jiných postav (i když tyto postavy nejsou na jevišti) k použití aktuální hodnoty dané postavy k výpočtu, nebo „yourself“ nebo „thyself“ (čes. sebe) k využití hodnoty postavy, k níž je mluveno.

Řádky mohou také volat proměnnou, která poskytne výstup nebo přijme vstup. "Open your heart" (čes. otevři své srdce) vydá číselnou hodnotu proměnné, zatímco „Speak your mind“ (čes. promluv od srdce) vydá odpovídající znak v tabulce ASCII.

"Listen to your heart" (čes. poslechni své srdce) nebo "Open your mind" (čes. otevři svou mysl) vloží do proměnné vstup od uživatele; první funguje pro číslo a druhé pro znak.[1]

Podmíněný příkaz je formulován jako otázka položená postavou. Slova „as [any adjective] as" (čes. stejně [jakékoli adjektivum] jako) představují test rovnosti, zatímco „lepší“ a „horší“ odpovídají většímu, respektive menšímu než. Následující řádek začíná "If so" (čes. pokud je tomu tak) nebo „If not“ (čes. pokud tak tomu není) a určuje, co se stane v reakci na pravdivost nebo lži původního stavu. Goto příkaz začíná "Let us", "We shall", nebo "We must" a pokračuje "return to" nebo "proceed to" a poté provede akt nebo scénu (čes. pokračujme k, vraťme se k). Scéna bude syntakticky analyzována jako scéna v aktuálním aktu; příkaz goto nemůže volat scénu v jiném aktu.[1] Podmíněný příkaz k volání goto by vypadal takto:

Juliet:
 Am I better than you?

Hamlet:
 If so, let us proceed to scene III.

"Julie:
 Jsem lepší než ty?

Hamlet:
 Pokud je tomu tak, pokračujme ke scéně III."

Každá proměnná je zásobník . Do zásobníku proměnné bude vloženo celé číslo (push), pokud v replice zazní, aby si postava „pamatovala“ příslušnou hodnotu, například „Remember me“ nebo „Remember yourself“ (čes. pamatuj si mě/sebe).

Nejvyšší hodnota v zásobníku je vyjmuta (pop), pokud je znaku řečeno, aby si cokoli "vybavil“ - "recall"; veškerý text za tímto slovem je považován za komentář.[1]

Je zde použita šablona {{Refend}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.